Kapela začíná hrát. Hrají akusticky irskou hudbu. Problém je, že v okolním hluku vůbec nejsou slyšet. Člověk stojí dva metry od nich a kdyby neviděl, že jedna ze slečen bouchá na bubínek, tak by ten zvuk přisuzovat projíždějící tramvaji. Není možné se dostat blíž k místu produkce, tak volíme nejméně bolestnou cestu – zaparkujeme v podzemním parkovišti a těch padesát metrů aparaturu jednoduše donosíme. Vracíme se do auta asi 4x a aparatura je u východu z metra. Irská kapela končí a připravuje se Dita. Přemýšlím, jak nejrychleji aparaturu postavit a nazvučit a dostávám spásný nápad. Stavíme aparaturu až na chodník zády k cukrárně, což se ukáže jako tah přímo geniální, neboť vybíhá majitel místního kadeřnictví a hlasitě Ditě spílá, že mu svým zpěvem odhání zákazníky. Dita sice taky jede na baterie, ale nazvučeno má spíše symbolicky, takže je slyšet velmi špatně. Nedá se nic dělat, pokud mají lidé z naší produkce něco mít, budeme muset „trochu“ zesílit. Než Dita dokončí produkci, my máme postaveno a jsme převlečeni. Elvis v té špíně bude dneska hrát v černém kostýmu.
Odklepáváme čtyři a rozjíždíme naší produkci písničkou My baby left me a pereme to do lidí. Trochu se lekneme, jak moc reprobedny duní, ale kamarádi, co za námi přijeli z různých koutů Prahy tvrdí, ať na to nehledíme, že ve vzdálenosti 10 metrů už to téměř není slyšet, takže to pereme co to dá a písnička střídá písničku. Okolo nás se utvořil hlouček podupávajících lidí, kteří se zájmem sledují Elvisovo umělecké snažení. Jelikož máme stále náš systém nastavený na 2.4GHz, zase se nám odpojuje tablet od mixážního pultu. Zatím to nevadí, protože aparatura hraje a nazvučeno už máme, ale pocit, že je aparatura neovladatelná, mi na jistotě a klidu nepřidá. Náš modem má s komunikací s tabletem v pásmu 5 Ghz problémy, a už by to chtělo konečně nějak vyřešit, ale pořád nějak nejsou lidi. Najednou s hrůzou zjišťuji, že z metra vychází nevidomý člověk s bílou hůlkou a štráduje si to rovnou mezi nás. Přestávám hrát a spolu s nějakým pohotovým kolemjdoucím nasměrováváme nešťastníka správným směrem, takže ke škodám na zdraví ani majetku nakonec nedochází
Co chvíli cinkne v kasičce mince, pár lidí dokonce využilo i náš QR kód, na konci produkce nacházíme v klobouku i banán. Kontrolou baterie jsme zjistili, že za celou produkci jsme spotřebovali cca 9% kapacity, což je super.
Blíží se 20:00 a já se s lidmi loučím s tím, že poslední písničkou bude Rock around the clock, když v tom přichází Městská policie s tím, že žádná poslední písnička nebude, že ve 20:00 už měl být chodník prázdný a místo vyklizené. Argumentujeme, že kapela 50metrů od nás stále hraje a my jako nesmíme ? Policie argumentuje, že ve 20:00 měl být chodník čistý a to, že nás nechali až do 20:00 hrát prý byla jen jejich benevolence, páč se jim naše produkce líbila – a druhá kapela prý hrát může, neb prý hrajou pod pánembohem a to prý dovoleno je :O Zůstáváme stát s hubou otevřenou. Loučíme se tedy s posluchači, podepisujeme pár plakátů, rozdáváme navštívenky a veškeré harampádí zase nosíme do podzemní garáže. Naše fanynka Jiřinka donesla Elvisovi od švadleny bílý kostým, takže zítra budeme hrát v bílém. Nasedáme do auta a odjíždíme domu. Jsme šťastni. I když to byly podmínky poměrně partyzánské, asi to děláme dobře, neboť se naše produkce lidem líbila a lidé nám to dali najevo. Rychle do vany a spát, neboť zítra budou tyto partyzánské akce rovnou dvě.
