Archive for ◊ Červen, 2003 ◊

• Sobota, Červen 21st, 2003

21.6.2003 – Zdice – Koupaliště – Ackcellent

Hned v pondělí objíždím Zdice a okolí s plakátama. Nablind mě může být dneska ukradenej, ale Ackcellent je moje kapela, a tak se snažim neponechat nic náhodě. V duchu si vysnívám nadšené ovace aspoň stovky návštěvníků. Ještě, že jsem nevěděl o tom, jak to v sobotu dopadne, protože od té doby bych všechny naše oficiální akce ve Zdicích vyměnil za jednu útulnou hospůdku hodně daleko odtud, protože dnes už vím, že Zdice jsou jeden velkej Kocourkov, kde je můžou auta i motorky v obytné zóně na Samohelce jezdit sedmdesátkou, kde si lidi za významného přispění obce vybudují svépomocí sportovní hřiště a další rok jedná obec o odstranění stavby, protože na hřiště nebylo povoleno a spoustu dalších, ale popořádku….
Již v pondělí domlouvám s Kostrou (zdický plavčík), že já jsem ten, co tady v sobotu hrál a že máme dovoleno v sobotu hrát znova. Kostra již o mě ví a slibuje že v 15:00 nám vjezd na koupaliště otevře. Celou akci beru již tak, že to není akce ani města ani Míry a že v tom lítám sám. Pár lidí nám sice vrazilo kudlu do zad, ale dejme tomu – život je boj a fňukat se nesmí. Poctivě objíždím plakátovací plochy, pájim kabely, sháním zvukaře…. V sobotu, asi o půl třetí, přijíždíme ke koupališti a hrůzou nás polévá pot. Ačkoliv praží sluníčko, na koupališti neni jediná noha a celé koupaliště je zavřené na zámek. Takže o dnešní návštěvnosti je již rozhodnuto. O tom, jak je možné že koupaliště, které si na sebe musí vydělat za pouhé 3 měsíce v roce (a to ještě polovinu z té doby proprší, takže lidi nepřijdou), je v hlavní sezóně zavřené, již nediskutujeme. Již před dvaceti léty se na zdické koupaliště sháněl plavčík teprve na začátku července a koupaliště se otevíralo s příchodem prvních mrazíků, takže zdičtí si již přivykli, tenkrát se ale ještě dalo chodit do řeky, dneska je z Červeného potoka pouze 3 metry hluboká obecní stoka. Kostra skutečně přichází a otevírá koupaliště. Plni veselí a elánu stavíme aparaturu a přichází osazenstvo kiosku, které snad dneska tuší tučnou tržbu. V duchu odhadujeme návštěvnost někde mezi 5-10 lidmi. Povídáme si ještě chvilku o tom, který podnikatel by si dovolil nechat v sezóně zavřené koupaliště, popř. jej dokonce v tu dobu opravovat a někdo si vzpomenul i na otvírání koupaliště 1.6. letošního roku, kdy se sice otevřelo, ale koupat se nesmělo, neboť nikdo odpovědný nezajistil odebrání vzorků vody pro laboratoř. V největších vedrech tedy laborantky dělaly rozbor zdické vody a koupaliště bylo zavřené. Otevíralo se opět s příchodem prvních mráčků.
Aparatura je již postavená a počítáme lidi. Je jich na vteřinu přesně sedm. Návštěvnost jak blázen, ale bereme to s humorem. Stavím ještě kameru na stolek abysme měli záznam toho našeho faux paux, jak říkáme a začínáme hrát. Repertoár máme asi na 90 minut, někteří další přijíždějí, jiní odcházejí. Chtěli jsme si zahrát a nechtěli jsme nakrknout ty, co již přišli, takže dojíždíme až do finále, děkujeme sedmi divákům za mohutnou návštěvnost a neutuchající ovace a jdeme sbírat vajgly a kelímky u kiosku ….
O dalším oficiálním hraní kdekoliv v Kocourkově jménem Zdice je tedy rozhodnuto ….

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Sobota, Červen 14th, 2003

14.6.2003 – Zdice – Koupaliště – Nablind

S Mírou Petrenkou, který si letos vzal do nájmu obžérní stánek na zdickém koupališti jsme si řekli, že hudební činnost v těch místech má dlouhou tradici a že by koupajícím se návštěvníkům nebylo proti srsti, kdyby byli nuceni sem tam vyslechnout nějakou tu naši hudební produkci. Vybere se nějaké vlezné, Míra bude mít na pivu větší obrat a my dostaneme pivo zadarmo. Slovo tedy slovo a Míra slíbil, že vše zařídí, abysme si vytiskli plakáty. Tisknu tedy asi 40 plakátů a hned v úterý jich 20 vezu Mírovi s tím, aby je odnesl na obec tak, jak slíbil, aby se stačily vyvěsit. Míra ale na smluveném místě není a do telefonu má, zdá se, těžší jazyk a odpovídá táhle a váhavě, takže mu sděluji že plakáty nechávám v jeho nálevně na baru, barmanovi přikazuji aby hned jeden z plakátů vylepil na dveře a všechny ostatní na prostory zdického koupaliště a na oficiální vývěsní plochy. Sám beru zbytek plakátů a objíždím blízké vesnice s cílem neponechat nic náhodě. Ještě v pátek večer, když jedu navečer kolem koupaliště zjišťuji, že nevisí ani jeden plakát, a to ani na koupališti, kde je to vlastně nejjednodušší. Tuším zradu a spoléhám aspoň na plakáty mnou vyvěšené. Celý důsledek tohoto průšvihu ale pocítíme až zítra a tak stále ještě věřím na zázraky. Zdické koupaliště je otevřeno do 19.00, tzn. my bychom tak kolem 17.00-18.00 mohli začít hrát, tzn. v 15.00 už aby se stavělo, abychom nebyli v moc velkém tlaku kdyby se něco stalo. Přijíždíme Troskou ke koupališti, hlava na hlavě, auto na autu a zjišťujeme několik závažných skutečností. Na koupaliště se nelze dostat neboť u vrat stojí auto, Míra Petrenka je někde pryč, nikdo o nás neví a plakát není ani jeden. Nejhorší na tom bylo to, že i zaměstnanci Mírovo stánku najednou začínají tvrdit, že je to naše akce a že jsme si to měli oběhat sami, ale já jsem jim nedokázal vysvětlit, že nám to Míra slíbil zařídit jako součást jeho stánku – jednalo se v podstatě o jeho kšeft, protože jemu se zvedne obrat na pivu. Sháníme tedy Míru, ale ten je někde v Praze. Slibuje sice, že je do hodiny zpět a vše dozařídí po telefonu, ale 30 minut se nic neděje. Jdu tedy za plavčíkem Kostrou, který stejně jako ostatní nic neví. Deset lidí volá deseti jiným lidem, honí se starosta, správce koupaliště, plavčík, uklízečka, nástěnkář i topič a já oceňuji svoji trpělivost, protože přijet na svým kamarádem zpunktovanou akci takhle nepřipravenou se mi už dlouho nestalo. Nechci ale nikomu podrazit nohy a tak vyjednáváme a vyjednáváme. Nakonec jsme vpuštěni do areálu s podmínkou, že nikdo o ničem neví, ale že si to budeme jako pořadatelovat sami a že dohlídneme aby se nikdo neutopil a uklidíme vajgly a kelímky od piva u Mírova kiosku po těch co budou poslouchat. Nevěřím vlastním uším, ale když už jsme tady, bude aspoň prdel, neboť se nám to nechce zase jen tak tahat nazpátek … Než je aparatura postavena, je skoro čtvrt na sedum a lidi se pomalu začínají balit. Začínáme hrát a zjišťujeme, že by to i lidi zajímalo ale nikdo s tim nepočítal takže rodiny s dětmi odcházejí domů. Ani ta country a trampská muzika je nestačila zabrzdit. Končíme asi před devátou a znechuceni jdeme balit. Jeden z místních při poslední sérii bere krabici a obchází posluchače. Dle jeho slov tam bylo asi 380,- korun. Peníze ale nenese kapele, ale do kiosku, o čemže se dozvídáme až dodatečně, neboť si nikdo vybírajícího místního nevšiml. Ze slušnosti se ptám Míry jestli jsme za konzumaci něco dlužni, Míra chvíli přemýšlí a v duchu počítá a sděluje, že nic. Na honorář si nikdo nárok neděláme, protože jsme o vybraných penězích nevěděli a co můžete chtít po deseti lidech, takže jsem to brali spíš jako takovou PROMO akci – jako reklamu do budoucna a ponaučení.
V závěru se ještě Míra vytasil s 19 plakátama, které mu prý v pátek barman podal, co jako s nima že už tam tejden ležej … a my jdeme uklízet vajgly a kelímky ke kiosku …

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment