Archive for the Category ◊ Zápisníček ◊

• Pátek, Únor 23rd, 2024

V pátek jsme zavítali do úžasné hospůdky Pivstro u Petry v prvním patře OD Cíl na Praze 10. Malebná, tichá (teda až do našeho příjezdu) a útulná a trochu i zastrčená hospůdka plná fantastických dobrot, ožila hudbou Elvise Presleyho. Nikdo nezatleskal. Nikdo. Vůbec nikdo ! Pot nám čůrkem tekl po zádech hrůzou, co asi děláme špatně, až o přestávce doběhl pan majitel s tím, že jsme boží a úžasní, všichni jsou nadšeni a unešeni a nemáme mít strach, páč se všichni úžasně baví. Koukali jsme na pana restauratéra v němém úžasu, jestli si z nás nedělá legraci. Nedělal…
Prý měl špatné zkušenosti s jinými muzikami, kdy se lidi uprostřed produkce zvedali a odcházeli. Naši návštěvníci pro změnu netečně seděli a povídali si… 🙂 

Přichází naše kulturní vložka, kdy si Elvis bere bezdrátový mikrofon, chodí mezi publikem a rozdává přítomným dámám věnce ze známého hawajského koncertu, který onehdá přenášela satelitní televize. Elvis zašel i mezi sedící publikum – a hle ! Další písnička ploužák a tři páry sedících se zvedají a jdou tancovat. Neskutečné ! Takhle se na ně musí ! 🙂 

Takže tuhle zastrčenou hospůdku (včetně dobrot, jako např. marinovaná vepřová žebra, různé varianty salátu Caesar, různé burgery, pečená kachna, pikantní kuřecí křidélka a spousta dalších poživatin, že je člověk ani vyjmenovat neumí) určitě doporučujeme k návštěvě a pokud si vyberete termín, kdy tam budeme hrát, budete mít konzumaci ještě obohacenou o naše broukání písniček Elvise Presleyho a dalších hitů té doby – nejbližší známý termín naší produkce je 15.3.2024 od 19:30, kdy vás zveme na další pokračování naší potulné hudební show…

Rezervace na tel. +420 737 420 553

Děkujeme Františkovi za úžasná videa

 
 
 
Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Únor 16th, 2024

Leze na nás moribundus. Na Elvise míň, já už ale musel vyhledat lékařskou vědu a zažebrat o antibiotika. Trochu to pomáhá, ale žádný přesvědčivý vliv to nemá. Tři schody a člověk lapá po dechu jak v posledním tažení.

Dneska hrajeme zase na čtyřce. Teda na Praze 4, a to ve vyhlášené – ba ikonické – hospůdce jménem Šolcovna. Chvilku hledáme, chvilku tápeme, až nakonec nás majitel navede telefonem přímo k zadnímu vchodu.  Odnosit vercajk k zadnímu vchodu, přenosit do nákladního výtahu, vyběhnout do prvního patra, vynosit vercajk z nákladního výtahu do hospody. Nemůžu popadnout dech, a tak si na chvilku sedám.  Do začátku koncertu zbývá asi hodina a půl, času mraky, a tak se nejdříve dáváme trochu do kupy a snažíme se zase udělat ze sebe aspoň trochu fungující člověky.  Stavíme aparát, ladíme, zvučíme. Zvuk nic moc, teda spíš nic než moc, protože velká místnost je napro100 nevytlumená, takže to zní divně, tak aspoň stahuju hall a delay, aby to nedělalo kouli. Hospůdka je zaplněna asi z polovic, nic že by si lidi neměli kam sednout. Máme divný pocit, že konečně bude průser a že dneska lidi nepřijdou. Tu se trousí jeden, tu dva, tu jeden odchází – ale jak se brzo ukazuje, šel jenom na cigaretu, takže se dotyčný zase vrací. Zvuková zkouška. Potlesk.  Že by ještě nebylo vše ztraceno ? Hospůdka se pomalu plní, ale že by bylo vyloženě nabito, to ne, a že by nebylo kam si sednout, no to už vůbec ne.  Začínáme hrát. Lidé se baví, potlesk nabírá na síle, třetí písnička – dva páry začínají tancovat. Dál už to nepočítáme. Pereme to do návštěvníků, seč nám síly stačí a ti na oplátku zase nešetří potleskem.

Přestávka. Jde za námi jakýsi kapelník místního swingového orchestru a vroucně nám sděluje, jak je to všechno úžasný a že o nás vůbec nevěděl. Hned dostává navštívenku a samozřejmě ho nezapomeneme pozvat na koncert  do Pivstra u Petry, který se bude konat příští pátek. Elvis mu ještě za tepla podepisuje plakát a pan dirigent jen stěží zamáčkne slzu dojetí. Příští pátek prý určitě dorazí. Hned vedle nás sedí povědomý chlapík, který se k nám hlásí hned, jak podepíšeme panu dirigentovi plakát a udělalo se kolem nás trochu volno. Z chlapíka se vyklubává světový rekordman v žonglování Josef Lochman a než stačíme prohodit pár vět, přestávka je u konce a jdeme na další sérii. Mladý pár žadoní o My way, jenže já mám průdušky na hadry, takže nebudu riskovat ostudu. Elvis tedy zpívá Love me tender a na to, že to dneska zpívá poprvé, to nezní vůbec špatně, takže sklízí potlesk.


 

Moje původní obavy o průběh koncertu se již rozplynuly a teď už si to jen užíváme. Elvis zatím drží, já do písniček, kde jdu s vokálama na hranice možností, raději nezpívám, takže zábava utěšeně pokračuje.  V písničce Pretend zapomínám sólo, a tak Elvis rozkazuje, že začneme znova. Lidé to berou s humorem a tancují i na druhou část písničky. Končíme. Balíme. Je 21:45 a my zjišťujeme, že pro samé kamarádění a hraní jsme nic nejedli.  Teď už to nemá smysl řešit,  a tak nakládáme harampádí do auta a odjíždíme nocí k domovu. A hele, ke všemu ještě začalo pršet …

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Únor 09th, 2024

Elvis in Hawai concert

První letošní hraní a hned pěkně zvostra.  Ta měsíční pauza od Silvestra nám dala odpočinout a načerpat nových sil, doplnit repertoár o pár nových nezapomenutelných songů. Ačkoliv se počasí činilo a vítr střídal přívaly deště, kavárna byla vyprodána a všichni návštěvníci tancovali jako jeden návštěvník. Nadšení publika nebralo konce. Někdo tancoval, někdo jen tak seděl a popíjel, ostatní se bavili.  Už týden bojuji se zánětem průdušek (či jakousi virózou), nevyzpívám vysoké tóny a leje ze mě při každém seberychlejším pohybu. Elvis je v pohodě. Pro dnešní koncert jsme přichystali pro diváky novinku ze slavného  hawajského koncertu – a to rozdávání barevných věnců. Nadšení publika neznalo mezí. Elvis jich měl na zkoušku rozdal asi pět, ale zájem byl takový, že rozdal celou krabici, takže na další hraní už nemáme, takže jsme hned museli zavítat do ptákovin, abychom objednali další – ovšem již patřičně dimenzovanou – várku dalších barevných věnců.  

Protože jsme měli ve 22:00, kdy se mělo končit,  ještě pár písniček v rukávu schovaných, hráli jsme dál a vyšlo nám to až do 23:00. Samozřejmě začali tančit i ti, kteří předtím netancovali a ve chvíli, kdy jsme se už už chtěli klanět a poděkovat za hezký večer, chytil hlouček slinu a dožadoval se dalších přídavků. Tož dali jsme dva kousky a začali jsme balit, páč to přece jenom domu chvíli trvá.

Nosíme harampádí. Jako napotvoru do té doby celkem snesitelné mžení nabývá na intenzitě a mění se v dost nepříjemné kapky. My ale máme auto se stěrači, takže nám to až tak moc nevadí, jen se v tom bordelu blbě jede. Spěcháme.  Konečně máme naloženo. Loučíme se s kavárnou, rozdáváme poslední vizitky, Elvis podepisuje poslední plakáty a startujeme. Hnusně krápe.  Na rovince nad Barranďákem se k dešti přidává i mlha, a tak se už oba těšíme, až zalezeme domu do duchen a já si konečně uvařím kýbl horkého čaje. Hodně horkýho čaje ….

 

 

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Neděle, Prosinec 31st, 2023

Byl to náš druhý Silvestr. Přistupovali k němu s respektem, neboť po nás bylo požadováno hraní na 6 hodin a my máme repertoáru na hodiny 3. No nic, malinko prodloužíme pauzy a když budou lidi nejvíc tancovat, tak občas něco zahrajeme dvakrát. Takže již v dopoledních hodinách balíme, loučíme se s rodinami, přejeme všem do Nového roku hodně zdraví a štěstí a pomalu vyrážíme směr Příbram – cesta na jih je rozkopaná a plná objížděk, takže nemůžeme nikterak spěchat. Do Písku dojíždíme asi za dvě hodiny. V Hospůdce u šesti strun už jsou silvestrovské přípravy v plném proudu. Nosíme aparaturu a hned jí stavíme. 

Čas příjemně plyne a večer se blíží. Hospůdka se plní. Dneska to na přesilovku nevypadá. Mezi příchozími poznáváme naše přátele z červnového koncertu, místní zastupitele města a dokonce za námi přijeli naši fanoušci, kteří za námi jezdili do Dvora Kobylisy. Jezdili za námi sice do Prahy, ale přijeli až z Trutnova – což jsme si neskutečně moc považovali, neboť jsme ještě nepřivykli na to, že by za námi někdo jezdil přes celou republiku z Trutnova až do Písku. 

 


 

 Slavnostní výkop.  Potlesk. Lidé tancují. Omladina u stolu před námi otáčí jeden tác s panáky peprmintky za druhým. Tuším zradu. Průser se naštěstí nekoná. O ten se postará vrávorající pán o půlhodinu později, který nám uprostřed tance bez varování padá do aparatury. Nahlas kleju do mikrofonu, spílám pánovi a provádím mu rychlý výčet pořizovacích cen našeho vybavení. Bankovka přiměřené hodnoty mění majitele a pán se ještě dlouho omlouvá, načež se při další sérii pokusí o další průnik mezi naší aparaturu. To už ale čekám, kytaru držím jednou rukou, druhou držím pána za rameno a čekám, než si ho partnerka převezme a dostatečně stabilně zajistí. Další bankovka mění majitele a pán se vroucně omlouvá a sděluje, že je naprosto v pořádku. Konečně pauza. Než se stačím v nastalém mumraji trochu zorientovat, je Elvis uloven omladinou a donucen se podepisovat místním puberťačkám do dekoltu. Škoda, že jsme někam zahrabali černé lihové fixy a připravené máme pouze oranžové zvýrazňovače, které v dekoltu nejsou dostatečně průkazně vidět. Snažím se ulovit nějakou fotografii, ale Elvis se podepisuje příliš rychle. Omladina si vše natáčí, ale video poslat nechce. Škoda, byla by památka. Půlnoc. Připíjíme a povídáme si s ostatními. Hospůdka se vyprázdnila, neboť venku řádí obecní ohňostroj. Je asi půl jedné a v poklidu rozjíždíme další sérii. Elvis má hlasivky v pořádku, na nic si nestěžuje, a tak, ačkoliv jsme měli hrát do dvou do rána, jsme končili o půl čtvrté, a to naprosto střízliví. Je nám nabízeno přespání, ale s díky odmítáme, neboť už je ráno a stejně bychom neusnuli, takže nakládáme harampádí, loučíme se, líbáme všechny a odjíždíme novoroční tmy zpátky na sever…

Zvuková zkouška:

https://www.youtube.com/shorts/vpxDhNKoi4U

 

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Říjen 13th, 2023
Může jít o obrázek 1 osoba, osvětlení, reproduktor a kytaraVčera jsme oslavili poslední den babího léta v našem oblíbeném Dvoru Kobylisy. Fakt to byl pátek třináctého. Dálnice D5 zasekaná, Praha zasekaná. Všechno totálně zasekané, takže jsme přijeli skoro o hodinu později, než bylo původně plánováno. Postavíme aparaturu, začneme hrát, zvuk strašnej, nedá se to nastavit. Přichází první ožrala, který tvrdí, že to není Elvis, ale country a že ten náš Elvis má vyšší hlas. Snažím se absolventu Vysoké školy života vysvětlit, že až Kubovi nebude 21 ale 40, tak že bude mít hluboký hlas taky, ale ožrala si vede svou a co čtyři písničky si nám přijde stoupnout do kabelů a sdělit nám, že náš Elvis má vyšší hlas, načež do klobouku hodí desetikorunu dobrovolného vstupného. Do toho všeho odněkud přichází jiný ožrala, který na celý areál řve, že Elvis je mrtvý, že má pistoli a že všechny zabije. Několik okolostojících se s ožralou snaží vést dialog ve smyslu, že Elvis už skutečně umřel v roce 1977, že tohle je jen kluk, co si na Elvise hraje a zpívá jeho písničky. Ožrala si však vede svou, že Elvis je mrtvý, takže další dvě hodiny naši produkce jsou přerušovány buď houkáním ožraly, simulující zvuk leteckého útoku, či policejní sirény, nebo jeho řevem, že Elvis je mrtvý a že má pistoli, prokládaným jeho snahou o zmocnění se (a nasazením si na hlavu) našeho klobouku s vybraným vstupným…
Může jít o obrázek 2 lidéDo toho všeho přichází další alkoholem unavený konzument, který se vrávoravě chytí stojanu s reprobednou a dlouho sleduje můj blikající tablet od mixážního pultu. V duchu už vidím 25kg vážící reprobednu padat do sedícího publika, ale opilec to nakonec ustojí. Přes deset minut ale strnule hledí na blikající tablet a co chvíli nám palcem ukazuje, že jsme jedničky. Celou produkci okem pozoruji ty tři ožraly a trhnu hrůzou, co který z nich provede, načež ztrácím koncentraci, přichází sólo a já jsem duší v matrixu. Něco pidlikám na hmatníku, aby se měl čeho Kuba chytit, ale jinak je dnešní produkce hrůza, děs a utrpení. Na WC se s Elvisem střídáme, jeden vždy hlídá peníze a aparaturu. První jdu na WC já. Strefuji se pramínkem do pisoáru a protože jsou mikrofony zapojené i při pauzách, ve sluchátku slyším Kubův slovní souboj s dalším ožralou. Narychlo končím čůraní a jdu Kubovi pomoct s argumenty. Ještě na WC míjím několik návštěvníků, kteří mi sdělují, že dneska je to pekelně dobrá zábava, všichni se moc baví, zvuk je fantastický, hrajeme nejlíp, jsme TOP mega nejvíc a Elvis je nejlepčejší. Zírám na ně s otevřenou ‚ústou‘, jestli si jako nedělají ‚prdel‘, ale vypadá to, že to asi myslí vážně…

Může jít o obrázek text

Návštěvníci pojali dnešní den jako loučení s létem. Zítra má lejt a pozítří má být už o 10° míň, než dneska, takže je 22:00, z nás jde už jen teplý vzduch, ale všichni sedí dál a domů nechce jít nikdo. Zkušebně tedy zkoušíme nasadit blok nových písniček, ať nehrajeme pořád to samé dokola, nadechuji se a zpívám Lasciatemi cantare (L’Italiano) od Tota Cutugna Po vyřčení těchto dvou slov se hned u prvního stolu láme v pase jedna z návštěvnic a řve, že cokoliv ano, ale Lasciate fakt teda ne. Písničku teda po dvou taktech utíná
me. Už mě dnešek nebaví, moje trpělivost je na nule. Kuba tedy zkouší svůj nový hit Until i found you, který pro velký ohlas ještě jednou opakuje, loučíme se, hrajeme Rock around the clock a jdeme balit. Hledám ožralu, který vyhrožoval pistolí, načež mi někdo sděluje, že už ho asi před hodinou odvezla policie. Mezitím za námi chodí návštěvníci, děkují nám a chválí, jak jsme dobří a jak na nás chodí rádi. Jeden se dokonce přiznal, že na nás chodí už od našeho prvního koncertu v Kobylisích. Koukám do výlohy místního stánku s uzeninami a uvědomuji si, že pořadatel nám dneska vůbec nedal večeři. Naštěstí nemáme hlad, a tak balíme a snažíme se tu nic nezapomenout. Domu se dostáváme dlouho po půlnoci. Naštěstí už je sobota čtrnáctého, a tak probíhá cesta v pohodě a bez ztrát na životech…
Další koncert v Kobylisích je naplánovan na 27.10.2023 od 19:00. Vaťáky s sebou …
Jiřince o5 děkujeme za krásná videa !
Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Sobota, Září 23rd, 2023

 

Může jít o obrázek novinový stánek a textDneska nám pořadatel udělal velkou radost, neboť do vjezdu Dvora Kobylisy vyvěsil plakát, čímž se návštěvnost zdvojnásobila.  Jeden z posledních dnů, kdy se ještě dalo chodit v krátkém rukávu (a nohávu taky).  Lidi nás o5 nechtěli pustit domů, takže jsme po pěti přídavcích vypnuli aparaturu a zbaběle prchli, páč bychom tam hráli nejspíš ještě dneska.

Publikum bylo jako vždy úžasné, ze začátku se nikomu tancovat nechtělo a jakmile překročila hladina alkoholu blíže neurčenou virtuální hranici, nevěděli tanečníci, kdy přestat a když už z nás šel jen teplý vzduch, zlomyslně vyžadovali další a další „poslední“ písničku.

Hvězdou večera se stal Karel – vozíčkář, který vyzván k tanci, se výzvy nezalekl a statečně se s ní popral po svém (viz konec videa).

 

O5 jsme se jen neradi loučili a nakládali aparaturu do auta.

 

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Sobota, Září 16th, 2023

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Srpen 11th, 2023

 

 

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Srpen 04th, 2023

 

 

 

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Sobota, Červenec 29th, 2023
Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment