• Pátek, Říjen 13th, 2023
Včera jsme oslavili poslední den babího léta v našem oblíbeném Dvoru Kobylisy. Fakt to byl pátek třináctého. Dálnice D5 zasekaná, Praha zasekaná. Všechno totálně zasekané, takže jsme přijeli skoro o hodinu později, než bylo původně plánováno. Postavíme aparaturu, začneme hrát, zvuk strašnej, nedá se to nastavit. Přichází první ožrala, který tvrdí, že to není Elvis, ale country a že ten náš Elvis má vyšší hlas. Snažím se absolventu Vysoké školy života vysvětlit, že až Kubovi nebude 21 ale 40, tak že bude mít hluboký hlas taky, ale ožrala si vede svou a co čtyři písničky si nám přijde stoupnout do kabelů a sdělit nám, že náš Elvis má vyšší hlas, načež do klobouku hodí desetikorunu dobrovolného vstupného. Do toho všeho odněkud přichází jiný ožrala, který na celý areál řve, že Elvis je mrtvý, že má pistoli a že všechny zabije. Několik okolostojících se s ožralou snaží vést dialog ve smyslu, že Elvis už skutečně umřel v roce 1977, že tohle je jen kluk, co si na Elvise hraje a zpívá jeho písničky. Ožrala si však vede svou, že Elvis je mrtvý, takže další dvě hodiny naši produkce jsou přerušovány buď houkáním ožraly, simulující zvuk leteckého útoku, či policejní sirény, nebo jeho řevem, že Elvis je mrtvý a že má pistoli, prokládaným jeho snahou o zmocnění se (a nasazením si na hlavu) našeho klobouku s vybraným vstupným…
Do toho všeho přichází další alkoholem unavený konzument, který se vrávoravě chytí stojanu s reprobednou a dlouho sleduje můj blikající tablet od mixážního pultu. V duchu už vidím 25kg vážící reprobednu padat do sedícího publika, ale opilec to nakonec ustojí. Přes deset minut ale strnule hledí na blikající tablet a co chvíli nám palcem ukazuje, že jsme jedničky. Celou produkci okem pozoruji ty tři ožraly a trhnu hrůzou, co který z nich provede, načež ztrácím koncentraci, přichází sólo a já jsem duší v matrixu. Něco pidlikám na hmatníku, aby se měl čeho Kuba chytit, ale jinak je dnešní produkce hrůza, děs a utrpení. Na WC se s Elvisem střídáme, jeden vždy hlídá peníze a aparaturu. První jdu na WC já. Strefuji se pramínkem do pisoáru a protože jsou mikrofony zapojené i při pauzách, ve sluchátku slyším Kubův slovní souboj s dalším ožralou. Narychlo končím čůraní a jdu Kubovi pomoct s argumenty. Ještě na WC míjím několik návštěvníků, kteří mi sdělují, že dneska je to pekelně dobrá zábava, všichni se moc baví, zvuk je fantastický, hrajeme nejlíp, jsme TOP mega nejvíc a Elvis je nejlepčejší. Zírám na ně s otevřenou ‚ústou‘, jestli si jako nedělají ‚prdel‘, ale vypadá to, že to asi myslí vážně…
Návštěvníci pojali dnešní den jako loučení s létem. Zítra má lejt a pozítří má být už o 10° míň, než dneska, takže je 22:00, z nás jde už jen teplý vzduch, ale všichni sedí dál a domů nechce jít nikdo. Zkušebně tedy zkoušíme nasadit blok nových písniček, ať nehrajeme pořád to samé dokola, nadechuji se a zpívám Lasciatemi cantare (L’Italiano) od Tota Cutugna Po vyřčení těchto dvou slov se hned u prvního stolu láme v pase jedna z návštěvnic a řve, že cokoliv ano, ale Lasciate fakt teda ne. Písničku teda po dvou taktech utíná
me. Už mě dnešek nebaví, moje trpělivost je na nule. Kuba tedy zkouší svůj nový hit Until i found you, který pro velký ohlas ještě jednou opakuje, loučíme se, hrajeme Rock around the clock a jdeme balit. Hledám ožralu, který vyhrožoval pistolí, načež mi někdo sděluje, že už ho asi před hodinou odvezla policie. Mezitím za námi chodí návštěvníci, děkují nám a chválí, jak jsme dobří a jak na nás chodí rádi. Jeden se dokonce přiznal, že na nás chodí už od našeho prvního koncertu v Kobylisích. Koukám do výlohy místního stánku s uzeninami a uvědomuji si, že pořadatel nám dneska vůbec nedal večeři. Naštěstí nemáme hlad, a tak balíme a snažíme se tu nic nezapomenout. Domu se dostáváme dlouho po půlnoci. Naštěstí už je sobota čtrnáctého, a tak probíhá cesta v pohodě a bez ztrát na životech…
Další koncert v Kobylisích je naplánovan na 27.10.2023 od 19:00. Vaťáky s sebou …
Jiřince o5 děkujeme za krásná videa !
Kategorie: Zápisníček
| Zanech koment
Dneska nám pořadatel udělal velkou radost, neboť do vjezdu Dvora Kobylisy vyvěsil plakát, čímž se návštěvnost zdvojnásobila. Jeden z posledních dnů, kdy se ještě dalo chodit v krátkém rukávu (a nohávu taky). Lidi nás o5 nechtěli pustit domů, takže jsme po pěti přídavcích vypnuli aparaturu a zbaběle prchli, páč bychom tam hráli nejspíš ještě dneska.
