Fantastické hraní v malé kavárničce v centru Žižkova. Jako první vyrazil na obhlídku prostoru táta, který se vzápětí vrátil s dotazem, jestli skutečně vím, kam jdu zpívat a jestli má smysl vůbec vyndavat reprobedny. I já jsem se tedy osmělil vejíti do krásně zařízených suterénních prostor v Táboritské ulici č.p. 9, hledaje koncertní sálek, či aspoň podium. Usměvavá paní majitelka mne odkazuje na malinkatý „ajnclík“ zvící velikost jednoho metru čtverečního – přesně tak pro jednoho performera s kytarou. Vzhledem k tomu, že musíme vyzkoušet novou aparaturu, a také z toho důvodu, že to prostě jinak nejde, vytahujeme celou aparaturu a malinkatou útulnou místnůstku zvučíme. Kupodivu to nenahoukává, nový mikrofon i mix pracují skvěle a já v odposlechu slyším přesně to, co potřebuji. Pozvaných kamarádů přišlo přesně tolik, aby se netlačili a začalo se hrát.
Vypukla hudba. Během produkce usrkávám vynikající Modrý portugal, který majitelka Hanka Müllerová za barem rozlévá a všem nám je fajn, a tak těch 90 minut s italskými a americkými písničkami uteklo jako voda v řece. Aparatura hraje jak má, a tak jsou všichni spokojeni a nenuceně se baví. Pro vypnutí mysli z každodenního šrumu je tento prostůrek naprosto ideální a bydlet blíž, tak jsem tu stálým hostem.
Konec produkce stíháme těsně před večerkou ve 22:00 a odjíždíme noční Prahou domů …