Balada o nezvládnuté krizi středních let
Pavel Šilhavý
1.8.2008 – 10.10.2008
1)
Usmíváš se na mě, jak hvězdy z pláten kin
Já ti o to nestojím, asi to bude tím
Že nezvládám svou krizi, krizi středních let
Nebo jsem se holka, trošku v tobě splet
A neumím se usmívat tak jak to znáš
A křečovitejch úsměvů je kolem dokola až až ….
2)
Usmíváš se na mě jak slunce horká zář
A beznadějně dlouho hledám tvoji pravou tvář
A tak se na mě klidně usmívej a jak chceš klidně tvař
Vždyť přece nejsi jediná a nemáš svatozář
Já neumím se usmívat tak jak to znáš
A křečovitejch úsměvů je kolem, dokola až až ….
R:
Já nejsem podivím a ani pohádkovej skřítek z nebeských sfér
Možná že v očích tvých mám taky spoustu vad
Život je krátkej, tak neváhej a dávej a ber – na každej pád
3)
Usmíváš se na mě a vem tvůj úsměv ďas
Možná že seš pohledná a že máš hezký hlas
Tak se na mě hezky usmívej a pěstuj si svůj vlas
Já s těmi tvými úsměvy už nechci ztrácet čas
A neumím se usmívat tak jak to znáš
A křečovitejch úsměvů je kolem, dokola až až ….
Když mi 29.6.2008 (tedy na můj svátek 🙂 ) na mobilu přistála esemeska od Jany Urbánkové, t.č. zpěvačky z naší kapely Pokus, že „Myslim,ze velky Pavluv problem je dolehajici krize stredniho veku,se kterou se podle me nedokaze srovnat.To vysvetluje spoustu veci.“, pak jediné co vám zbývá, je přemýšlet, jestli vám na tom mobilu přistála omylem, nebo schválně. Každopádně je potřeba se nad sebou zamyslet, neboť na každém šprochu může být pravdy trochu. Písnička není o tom, co té esemesce předcházelo, že jsem totiž na finále Porty 2008 v Dobřichovicích ve 12.00 měl v sobě vč. oběda dohromady 4 piva a učitelský zbytek Pokusu odjel hodinu nato domu vlakem, protože se bál se mnou jet domů autem (celou produkci jsme totiž měli ještě před sebou a dříve než ve 20.00 večer jsme Dobřichovice neměli opouštět, tzn. že jsem měl před sebou 8 hodin na vylihovatění) takže kapela nejspíš spěchala k televizi a pouze hledala důvod.
Písnička je o tom, jak se na Vás lidé okolo usmívají a jak Vás plácají po ramenou a fandí Vám, jací jste úžasní a za zády Vás pomlouvají. Osobně budu mít raději člověka, o kterém vím, že mě nemá rád, ale nehraje si na kamaráda a neusmívá se na mě. Přetvářky a křečovitých úsměvů „za prachy“ je v tomto světě až až a dobrého a spolehlivého přítele, který se za vás postaví, když vám teče do bot, aby člověk lupou pohledal.
