Na začátku
Pavel Šilhavý
25.5-15.6.1998
1)
Sál zhasíná jen pár světel na zdi svítí,
co bude dál, kdopak to ví, první tóny kytary zní
Něčí hlas do ticha těch pár lidí v sále vítá,
tréma a klid, smát se a klít, snad tohle každej ví
2)
Sál ožívá, kolik štací ještě zbývá,
než blázen čas, zastihne nás na cestě poslední
Vím je to tak, to už tak někdy bývá,
však nechci počítat, kolik mi zbejvá dní
R: Oslnění, světel proud ti do
očí pálí, kolikrát přemýšlím, není lepší radši to vzdát
však víš, hudba je svět a tóny to je naše mládí,
za těch pár chvil, za těch pár strun, já zase chtěl bych život dát …
3)
Už je to tak, další koncert další
štace, bylo jich moc, bude jich víc, kolik ? kdo to ví ?
Kytary pláč, co to jsme zač, nervy, inspirace, eště nechci
na svou cestu poslední ….
