Na dnešní koncert jsme se moc těšili. Sice jsme věděli, že musíme trochu šetřit silami, neboť hned zítra vyrážíme přes Českomoravský obranný val (dříve známější pod označením „dálnice D1“) na naší expedici na Dálný Východ. I proto dnes Elvis vystupuje v černém kostýmu a bílý chceme ukázat východním domorodcům. Cestu sem už známe, takže jedeme naji100. Vláčíme náš potulný cirkus nákladním výtahem do prvního patra. Pokud se chce kapela dostat do hospůdky, která je mimochodem velmi útulná a kde se velmi chutně vaří, takže to tam pořád něčím voní, musí na cestě přes zadní schodiště projít kuchyní. A tam se nestačíme divit, neboť jsme již z dálky vítáni mezinárodním voláním „Hello, Elvis !“, „Welcome“, apod.
Z jedné ze židlí se zvedá starší pán, vítá se s námi a podává nám ruku. Snažím se stejně mezinárodně reagovat neutrálním „Hello “ a „Nájstumítjů“, Elvis, který anglicky zatím ještě neumí, se pouze mezinárodně usmívá. My totiž v tuto chvíli ještě nevíme, že se na nás až z Ameriky přijel podívat sám majitel podniku Chris Schultz, což se dozvídáme až později, když si s pánem povídáme. Chris mluví relativně pomalu a spisovně, takže je mu i s mojí omezenou anglickou slovní zásobou dobře rozumět, načež se dovídáme, že se osobně zná s bubeníkem Elvise Presleyho a tak celou jednu přestávku strávíme poslechem vzpomínání pana majitele na elvisovu kapelu
Lidí dneska přišlo trochu méně, než posledně, proslýchá se, že v okolí je nějaká velká akce, která odvála všechny kulturní konzumenty, takže nejbližší okolí zeje prázdnotou, ale ověřit to nemůžeme – ono je to asi jedno, neboť s tím stejně nic udělat nemůžeme. Hrajeme na pohodu, lidé tancují a majitel podniku Chris sedí u baru na vysoké židličce a střídavě podupává do taktu nohou a střídavě klepe rytmus písniček prsty na ruce, kterou má opřenou o bar a vyloženě si koncert užívá. O přestávce se mu svěřuji, že máme trochu problémy s výslovností angličtiny, že Elvis anglicky ještě neumí, takže když udělá chybu, tak to neví, Chris se ale usměje a odpovídá, že „Everything is perfect“, že jsme „bjutiful“ a že si s tím nemáme lámat hlavu („Break the head“).
Končíme, fotíme se s našimi fanoušky, podepisujeme plakáty, loučíme se a balíme. A zase ten potulný cirkus nastěhovat do nákladního výtahu, nic nezapomenout a hlavně za sebou pořádně zavřít hlavní dveře, aby se tam nikdo cizí nedostal. Doma jsme za hodinu a rychle do postele. Zítra totiž vyrážíme přes Českomoravský obranný val (D1) na expedici na Dálný Východ do samotné jihomoravské metropole (oppidum, nejslavnější zatáčka na Vídeň, ap.) – Brníčka !
