Loučení
Pavel Šilhavý
út.-st.7.8.1991 0.00.-0.30 (2. sloka 8.4.2002)
1.
Když tráva ráno brečí a novej den zas vstává
ze žalu mě trochu pobolívá hlava
zase mi někam odjíždíš a já stále nevím kam.
I ty stromy v parku tuší, že už je všechno jasné
i ta hvězda poslední naší lásky tiše zhasne
možná zdálo by se, že sám zase někam utíkám.
R.
Poslední bitva prohraná a věci co se nedaj’ vrátit zpět
všechna lásky vyznání, co učil jsem se nazpaměť
Jako by motýl barevnej po dlouhym letu na zem pad’
kdo to všechno zavinil, můžeme se už jen ptát.
2.
To byly zlatý časy teď čas tě odvál v dál
Kde je ti dneska konec a kdo o tebe stál
Proč šla jsi cestou jinou – vždyť já jsem tady a ty tam
Dneska bydlíš někde a jiný lidi znáš, jinej dům i jméno i jiný děti máš
Kde jsou ty časy kdy jsem ti pod balkonem hrál
Je vám skoro 22, jdete večer z randete, kdy vam holka řekla, že na vás kašle a že z toho nic nebude. V hlavě se vám honí všechny ty chvilky co jste spolu prožili a najednou je tu kus textu, který sice přímo nepopisuje to rande, ale skutečnost, že už vše skončilo a že o tý holce bude vždy mluvit jenom v čase minulém. Písnička byla dlouho bez druhé sloky, protože se k tomu prostě nic nehodilo. Písniček, které skládám 10 i více let, mám spoustu. Prostě dokud se člověk zase nedostane do tý nálady kterou měl v době, kdy skládal tu první část písničky, nedá se nic dělat, ale opus leží ve tmě šuplíku …
