Sedim
Pavel Šilhavý
15.11.2001 – 7.4.2002
1)
Sedím, na tácku čárky dávno nepočítám
nevim, kolik půlnocí už za sebou mám
koukám, podlaha houpá se a mě se chce spát
stoupám ke hvězdám, panebože já tě mám rád
R:
Nikdy jsi nebyla jediná holka
kterou dneska na světě znám
na každym rohu jich na mě 10 kouká
ti povídám – a ty mlčíš bejby
2)
Sedim, pomalu svítá – zase nepůjdu spát
nevim, má to smysl se tak o tebe bát ?
Koukám, sklenice dopitá i výčepní pad
Stoupám, ke hvězdám, panebože já tě mám rád
R:
Nikdy jsi nebyla jediná holka
kterou na světě znám
na každym rohu jich na mě 10 kouká
ti povídám – a ty mlčíš bejby
Dneska si už asi nevzpomenu jak jsem k téhle písničce došel, nebo co bylo tím prvotním impulsem pro napsání, možná že to byl ten kytarový rif v Adur, možná že ne, kdoví. Písnička se líbí a lidi tleskali dokonce i na jarmarku ve Vlašimi na podzim 2008, kdy jsem jí hrál jenom já sám na kytaru. Je to písnička ze života, o životě a o ženách a našem mužském věčném trápení s nimi …
Trošku mi v té písničce nesedí to anglické Ill get you babe – Dostanu tě, holka, ale po těch létech už to předělávat asi nebudu … 🙂
