Tuto sobotu mi v 18:45 volali chodouňští ochotníci, že jim na akci přijela zazpívat Hanka Křížková, ale že nemůžou postavit aparaturu, že jim to prostě nějak nefunguje.
Nasazuji žertovný tón a povídám: „To jste si vzpomněli brzo. A vystoupení určitě začíná ve 20:00 a já abych na sobě udělal uzel, že ano ? „.
„Ne, už v 19:00“ , posmutněle odtuší hlas na druhém konci …
Skáču do auta, asi za 3 minuty jsem ve vedlejší vesnici. Sál narvaný k prasknutí. Aparatura sice stojí, ale nefunguje. Pořadatelům chybí polovina kabelů. Prostě nejsou. „Kdybyste to řekli dřív, mohl jsem vzít celou moji aparaturu i s přehrávačem a bylo by to bez problémů a hlavně bez nervů“, vytýkám pořadatelům jejich nepřipravenost. Pořadatel smutně hledí do země. Zprovozňuji aspoň jednu stranu aparatury, cestu z podia do hlediště a zase zpátky si krátím skákáním přes forbínu, divím se, že si mě lidi nepletou se šimpanzem.
Je přesně 19:00. Aparatura hraje a já sděluji, že odcházím domů rozdělanou práci – těm samým chodouňským ochotníkům stříhám jejich povedené a velmi úspěšné zdické představení Brejle z pera Jiřího Císlera.
„Prosím, nikam nechoďte. Co kdyby něco přestalo fungovat …“, škemrá pořadatel. Sedám si tedy k mixážnímu pultu, připravuji si k ruce náhradní baterie do bezdrátového mikrofonu, pro případ „co kdyby“ a jsem svědkem úžasného vystoupení Hanky Křížkové v chodouňském sále, a to ze vzdálenosti asi tří metrů .
Takže abych měl nějakou vzpomínku, tak jsem se s Hankou na konci programu nechal zvěčnit.
Krásná vzpomínka a veliká profesionální zkušenost ….
