30.11.2002 – Nový Jáchymov (BE)
Je tak mizerně málo času, že jsme vůbec rádi, že se k aktualizaci Novynek dostaneme …
Předpokládáme, že když nemáme čím, tak po nás přece nebudou chtít zvučit. Nechtěli, o5 přijel velkej Fuel. Na rozdíl od naší Trosky, které brzdí pouze levé přední kolo, jemu nebrzdilo žádné. Prej v pakně něco zarachotilo a pak už jenom brzdil motorem. Jako obvykle jsme přijeli s dostatečným předstihem. Všude vyvěšené plakáty (asi 2) dávaly tušit vysokou návštěvnost. Pouze jeden z místních domorodců (shodou okolností také muzikant) celou dobu věštil, že to bude s návštěvností slabé, že v těchto místech mimo sezónu chcíp pes. Jeho slova se měla zakrátko potvrdit v celé své kráse. Paní hostinská otevřela hlavní vchod a nakázela přeparkovat Trosku, abychom to měli blíž k vykládání harampádí. Sedám do Trosky a pomalu točím kolečko k restauraci. Ostatní poblijoni si zatím dávají u baru pivo a kouř. Couvám k otevřenému vchodu a najednou se Troska začíná nebezpečně naklánět, jakoby ji něco stahovalo dozadu na bok. Zašlápnu veškeré všechny jednu fungující brzdu a bleskem hodnotím situaci. Poblijoni u baru, přesně tak aby mne neviděli, zapřádají nějaký strašně důležitý rozhovor o sběru borůvek na příští tisíciletí. Úvaha je jasná. Když vylezu z Trosky, tak se převrátí na bok, tak moc hezky je nakloněná. Zůstávám sedět a vyčkávám. Noha dřevěná od brždění. Zkouším ruční brzdu, ale jedno ze zadních kol asi zřejmě visí ve vzduchu neboť Troska pomalu klouže dál …. Asi po dvou minutách, kdy už jsem měl v noze křeče od brzdění, vycházejí veselí poblijoni z putyky ven a nevěřícně zírají na nakloněnou Trosku. Otevírám střešní okénko a volám na poblijony, jestli je to z jejich úhlu stejně ošklivé jako z toho mého. Poblijoni z uctivé vzdálenosti přitakávají, že je a že Troska skutečně hrozí převrácením. Nadávám tedy poblijonům do obecních blbů a netáhel a přikazuji jim aby se vší silou opřeli do střechy Trosky a pomohli jí vyrovnat, že se to tedy pokusíme zcouvat. Poblijonům náhle svítá a vší (od slova „veš“) silou tlačí zboku do Trosky a vyrovnávají jí do té chvíle, než se mi podaří vycouvat asi čtyři metry z neosvětleného pangejtu, který má hospoda přímo před vchodem. Ó, jaká prozřetelnost mě velela najmout si právě takovéto inteligentní poblijony…. ostatním by to snad mohlo trvat ještě déle, než by pochopili že mají Trosku zboku podepřít. Troska zase stojí bezpečně na všech čtyřech kolech, já se potácím ven, jednu nohu dřevěnou od stání na brzdě a mrazením v zádech, kdo by Trosku zase stavěl na kola, kdyby se převrátila a jdu na panáka – tu chvíli zvládnou poblijoni vykládat Trosku sami….
Vlastoš s sebou veze svoji přítelkyni „Chlapa“ Janu, která má za úkol dávat na Frídu pozor, aby společné peníze náhodou neprochlastal. Za nějakou chvíli přijíždí Zlatovláska. Resp. je přivážen jeho matkou, která si přečetla tyto stránky a zjistila, že má doma malinkatého alkoholika, který není schopen udržet baskytaru v ruce. Zlatovláska dostává rady o slušném chování a abstinenci a mamina odjíždí domu ještě pro jeho bratra, který má dnes také shlédnout naší produkci. Sotva auto mizí v zatáčce, Zlatovláska objednává pivo. Vzhledem k tomu, že do začátku trachtace v tuto chvíli zbývají asi 2 hodiny, než se auto stačí vrátit, má Zlatovláska na lístku asi čtyři čárky (zbytek takticky zakrývá rukou). Na naše varování nereaguje … Zvuková zkouška je hrozná, neboť místní sál je menší než leckterá putyka, a tak se Ropuchovo bicí ozývají lépe než Králodvorské železárny v době válcování plechu. Stačíme ještě urazit donesený (a námi zaplacený) guláš a jdeme se podívat, kolik lidí vlastně přišlo. Výsledek předčil naše očekávání. Přišlo již 10 úplně cizích lidí a 6 našich – Zdických. Ti posléze zjistí, že se nemaji jak dostat domu a snaží se dostat do Trosky. To však teprve přijde. My zatím čekáme na startovní výstřel a Frída již od osmi večer pobíhá mezi oběma kapelami, aby se už konečně začalo hrát. Posíláme ho do háje a vyčkáváme do deváté. Za prvé je v sále ještě příliš prázdno a za druhé bychom skončili příliš brzy na to kolik máme repertoáru… Přijíždí Zlatovláskovo máma i s druhým synkem a oba se připravují na naší produkci. Zlatovláska kouří. Dobře kouří. Kouří tak dobře, že na podiu není vidět, to ale jeho skelnému zraku vůbec nevadí. Přítomnost rodinné kontroly je mu naprosto lhostejná a začínáme hrát. Bicí znějí mizerně. Ropucha z nich vymontoval spodní blány, a taxe z nich stal nejhlučnější nástroj vůbec, tedy možná hned po atomové bombě. Na podiu není slyšet vlastního slova, zpívám po paměti a hned v úvodu na tuto skutečnost asi 20 došlých posluchačů upozorňuji. Velkej fuel, který zvučí, se opět snaží seč může, delay střídá reverb a o zpětné vazby na jevišti i v hledišti není nouze. Vlastoš trpí. Je mu blbý neustále majitele aparatury upozorňovat, aby se aspoň trochu krotil. Začínáme hrát Komára. Zlatovláska se nahýbá přes okraj jeviště a s někým nahlas komunikuje. Ptám se rozšafně do mikrofonu, jestli jsou všichni muzikanti připraveni na rychlou písničku a očekávám adeqátní reakci. Zlatovláska dál komunikuje přes okraj jeviště. Otáčím se na bubeníka Jandu, který je zahleděn kamsi v dál a drbe se paličkou. Vzhledem k tomu, že poblijóni necvičí, nemá produkce patřičnou úroveň a chuť kapelníka poblijonům nabančit vzrůstá každým okamžikem. Rozjíždím tedy rockandrollovou figuru z Komára. Sám. Zlatovláska se na mě otáčí s nechápavým pohledem, jak jsem si jenom mohl dovolit začít hrát písničku v době, kdy on se baví s kamarádem. Janda se dál drbe paličkou. V duchu vymýšlím na poblijony trest. Znovu začínáme Komára, tentokrát již v pořádku. Celá akce se nese v duchu tradičních symbolů. Zlatovlas v průběhu hraní špačka z držky nevyndá a co písnička, to pivo. Janda jej v tom zdárně napodobuje. Zlatovláskovi se co chvíli podaří napít se i v dlouhých nudných pasážích, kde hraje pouze na prázdnou strunu a druhou ruku má volnou. Protože již značně požil, co chvíli dělá chybu. V podstatě si věci, které hrajeme již dva roky nepamatuje a často a rád si některé písničky, k mé hrůze, zaměňuje. Chybu ale slyší a když se na něj otáčím s vražedným pohledem v očích, usmívá se jako debil a krčí ramenama. A to asi tak 5x do písničky, takže vypadá spíš jako komická vložka než rocker. Končíme produkci a na naše místo jde Jimi a jejich Ropucha revival band. Aparát najednou hraje dobře a zvukaře ani nenapadne aby se zvukem experimentoval, no přece nám to nedělá schválně …. Jdu si pro kafe a míjím Zlatovláskovu mámu. Vyměňujeme si krátký pohled, ve kterém vysvětluji, že za těchto podmínek není možné úroveň produkce zvýšit a že takhle to vypadá na všech našich akcích. Golden-Hair-Mutter na oplátku pohledem vysvětluje, že je potřeba na mladého muzikanta výchovně působit, což se jí ale jak se zdá ve Zlatovláskově případu již 19 let nedaří, neboť tento vzápětí odchází na další pivo. Všichni u pultu kritizují Frídovo nápad na tři lístky na baru (pro každou kapelu jeden a pro pořadatele taky jeden), které se platí z celkových vydělaných peněz, neboť my si všechno platíme sami a nechceme dotovat zlatovlasýho ožralu, protože potřebujeme peníze na režii, tzn. na benzín a aparát. Jimiho produkce končí, nakládáme do obou aut. Počítáme peníze a zjišťujeme, že po odečtení lístků zbylo dohromady 7.50 Kč pro obě kapely dohromady. Takovou vatu jsme ještě nezažili. Nadávám, neboť jsem za celý večer vypil pouze jednu kávu, kterou jsem si i zaplatil, neboť jinak piju pouze donesenou minerálku. S pivem při hraní jsem přestal ihned poté, co jsem zjistil, že po konzumaci prsty zdřevění a výsledek je více než žalostný. Přichází Frída a mává rukama, neboť ani on ani 6 zdických posluchačů nemá jak se dostat domu, což nás vůbec nezajímá, neboť jsme plný. Po pěti minutách přichází Zlatovláska, ketrá má obdobný problém, neboť mamina již odjela. Někdo se Zlatovlásky ujímá a nabízí odvoz, a tak slyšíme pouze Zlatovláskův hlasitý pozdrav a světýlko jeho cigarety spěchající k ještě zavřenému autu. Spěch je na místě, neboť zjišťujeme, že ten votrok nám tam nechal všechny jeho tři kytary i s kombem, se kterým se samozřejmě budeme vláčet sami. Zpáteční cestu absolvujeme pouze pomalu, neboť jsme jako doprovodné vozítko Velkého fuela, kdyby měl náhodou problémy s nebrzdícím autem. To se však statečně drží a tak dáváme spřátelené skupině ve Zdicích vale a odbočujeme směrem k naší vyhřáté zkušebně ….
