Po prvních hudebních pokusech jsem se zeptal Vaška Škrdlanta, jestli by nechtěl zkusit něco zahrát. V první chvíli jsem skutečně sdílel nadšení pro Václava a chtěl ho do kapely, i přes dosti podstatný věkový rozdíl. Tak se zrodil nápad uspořádat 1. oficiální hudební zkoušku. Protože nikdo nevlastnil aparát, na který by se dalo rozumně zahrát, snažili se všichni obstarat nějaký zesilovač. Nějakou záhadou se dostali až ke skupině Grafit, která patřila k oné kastě tanečních skupin, kterou jsme zmiňovali na začátku. Tuto skupinu provozoval Místní národní výbor ve Zdicích, který jí pořídil nejnutnější vybavení. Jednou jsem se Zdeňkem tedy vydali na zkoušku kapely, která byla po Zdicích a nejbližším okolí známá falešným dvojhlasem trubky a saxofonu, který byl slyšet na kilometry daleko. Poslouchali celou zkoušku a hodnotili rozdíl mezi Grafitem a naší dvoučlennou kapelou , která ještě vlastně nic neuměla. Po zkončení zkoušky se chlapci zeptali, zda-li by jim skupina zesilovač nepůjčila. Chvíli to trvalo, ale nakonec zesilovač s jednou bednou dostali půjčený. Zkouška byla tedy s napevno naplánována na 3.2.1989. Počínaje touto zkouškou je počítána oficiální existence skupiny. Zkouška sice měla katastrofální dopad, ale základ byl položen. Skupina hrála v sestavě : Pavel Šilhavý – kytara, Zdeněk Heller – bicí (Tam-tam), Václav Škrdlant – varhany, Jiří Třesohlavý – basová kytara. Přestože, jak už bylo uvedeno, zkouška dopadla katastrofálně, srdci budoucí skupiny to nijak neuškodilo. Vzala si ponaučení z krizového vývoje a pro svou další práci z toho vyvodila důsledky. Dřít, dřít a zase jenom dřít. Kromě Pavla a Zdeňka se skupina v tomto složení již nikdy nesešla.
Časem hudební skupina dvou hráčů zjistila, že ve dvou se to sice lépe táhne, ale ještě pořád není to ono, a začala se shánět po baskytaristovi. Zdeněk prohlásil, že ví, kdo by na baskytaru mohl umět. Jmenoval se Pavel Pánek