Po delší době, kdy jsme s Elvisem cvičili nový repertoár, hráli do zdi a Elvis se ještě k tomu všemu učil na závěrečné zkoušky, jsme se konečně dostali k prvnímu oficiálnímu veřejnému vystoupení. Vystoupíme tedy 11. 09. 2021 na Hoštickém Pivním Oktoberfestu, který se ovšem nekoná v Hošticích u Volyně, ale nedaleko Hoštické hospody ve Vodochodech u Prahy, a to v ulici Na Vinici.

O zábavu se bude starat v kraji velmi oblíbená kapela Mára a Pája (Pája – to jsem jako já 🙂 ), na post baskytaristy ovšem zasedne namísto mne písničkář Standa Domjen, kytaru by měli držet Mára Marek Loukotka a Dita Kalašová a já se budu chvílemi opírat o elektrickou kytaru.

Naše vystoupení by mělo začít někdy okolo 17:00, Elvis přijde na řadu někdy kolem třetího vstupu, takže odhadem okolo 20:00

Pro všechny přítomné je připraven bohatý kulturní program včetně občerstvení, pro děti je připravené nealko, pro dospělé samozřejmě alko. Kromě piva bude k dostání i víno…

Samotný Oktoberfest začíná již v pátek 10. 9. 2021 a potrvá až do neděle.

Dojíždíme do Vodochod. Cestu známe, neboť sem jezdíme poměrně často hrát s naší country kapelou Mára a Pája. Oktoberfest se ale koná v jedné z přilehlých ulic. Vítá nás poměrně úzká ulička v obytné zóně. Parkujeme hned na začátku ulice a jdeme obhlédnout terén. Pořadatel nám ukazuje podium vytvořené na sklápěcím čele Avie. Šlápnu na čelo, které se zhoupne a zapruží. Takže reprobedny musíme dát bokem, protože za prvé tu je místo s bídou pro dva a za druhé by při každém pohybu všechno spadlo dolu. Dneska s sebou vláčíme pro lepší atmosféru i světla. Stavíme aparaturu a zvučíme. Dneska vykopává naše country skupina Mára a Pája, Elvis hraje až pak, takže zvučíme nejdříve je. 

Vykopává Mára a Pája. Zvuk je trochu horší, než na zkoušce, Marek zpívá spíš mimo mikrofon, než na něj, neustále se rozhlíží, takže je to na produkci znát. Ozvěna od okolních domů je obrovská, zvuk se v ulici děsně mlátí. Teprve postupem času se mi podaří zvuk aspoň trochu zkrotit, aby bylo vystoupení aspoň trochu poslouchatelné. Marek totiž stále nemá – a to ani po osmi letech našeho společného hraní – kytaru se snímačem, takže je nutné zvučit ho přes mikrofon, cože je ale díky jeho neposednosti a nestálému otáčení a vrtění takřka nemožné. Na čele Avie stojí střídavě 2-3 muzikanti a je to dost znát. Avie má přední kola téměř ve vzduchu a všechny stojánky mají nebezpečný náklon. Marek si jako obvykle zapomněl kolíky na prádlo. Protože nezná žádnou z písniček zpaměti, musí zpívat ze zpěvníku. Některé papíry jsou ale pouze volně ložené. Závan větru – a papíry létají vzduchem.  Produkce je zpestřena humornou vložkou.

Mára a Pája končí, chvilka přestávky a na houpající se čelo na stupuje Elvis. Marek mě ještě upozorňuje, že pro každého z nás je připraveno pivo zdarma a klobása. Hurá. Malá pozornost dycinky potěší.  Kuba hrábne do strun a vykopává My baby left me. Na rozdíl od Máry a Páji máme naprosto čistý zvuk a podnapilé obecenstvo, které dosud postávalo a popíjelo, se okamžitě dává do tance a křepčí v ulici se skleničkami v ruce. Sázíme hit za hitem, snažíme se neposlouchat několikanásobnou ozvěnu, která se k nám v obytné zóně odevšad vrací a po cca hodině jsme přerušeni s tím, že bude vyhlášena tombola. Máme poslední písničku, a tak přemýšlím, neboť jsme se nerozloučili, jak náš koncert důstojně ukončit. Čas se neskutečně vleče. Vzhledem k mezinárodnímu složení ulice je tombola vyhlašována ve třech jazycích a nám je žinantní z podia odcházet. Po hodině čekání dohráváme Crazy little thing called love od skupiny Queen, loučíme se a jdeme na jídlo. Marně. Gril je už studený, klobásy prodány a pivo jsme si museli koupit za svoje. Na podium má opět nastoupit Mára a Pája. Je už poměrně tma a ještě dobře, že jsme s sebou ty světla vzali, protože v tuto chvíli by už na nás vidět určitě nebylo. Marek přichází, že country už nebude, že si domorodci namísto country raději pustí rádio. Asi jsme s Elvisem ten koncert Márovi a Pájovi fakt tak trochu ukradli. 

Balíme aparaturu. Ještě dobře, že jsme s sebou ta světla vzali, protože v tuto chvíli už není vidět na krok. Loučíme se, nasedáme do auta a rozbalujeme svačinu od maminky, kterou jako železnou jistotu vždycky vozíme s sebou. Dneska mě to u srdíčka fakt hřeje !