Když se zrovna nehraje „Letem světem“, chodíme s kamarádem Markem Loukotkou hrát country písničky různě po hospodách a hospůdkách. Po nějaké době jsme zase zavítali do Prahy. Marek už mluvil (skoro 14 dní měl jakýsi onaký muribundus v krku, a tak nemluvil), a tak jsme se těšili, že si trochu spravíme náladu. Poslední hraní ve Vinárně u Krále Jiřího nedopadlo dobře – Marek už nemluvil, mikrofon to nezachránil a když jsme ještě po našem příjezdu zjistili, že ve vinárně vylepili jeden jediný malinkatý plakát, a bylo tak jasné, že nikdo nedorazí, nálada byla na bodě mrazu.
Tady to bylo ovšem něco úplně jiného. Propagace úžasná, děvčata myslela snad úplně na všechno. Začali jsme hrát, lidé se nenuceně bavili a bylo tedy jasné, že dneska se bude hrát dobře a že bude fajn. Škoda jen, že jsem si nevyfotil ten nádherný obří burger s hranolkama, který jsme dostali qečeři – tohle jídlo nemělo chybu. Závěr hraní, kdy Marek už nemohl mluvit, byl k naší radosti ještě zpestřen školou tance, kdy nám majitelka podniku všem ukázala, jak se neumíme hýbat a jak moc nám ten pohyb chybí. Pot z nás (hlavně ze mě) crčel proudem.
Jen velmi velmi neradi jsme se před půlnocí s tímto fantastickým podnikem loučili …..
