Když se zrovna nehraje „Letem světem“, chodíme s kamarádem Markem Loukotkou hrát country písničky různě po hospodách a hospůdkách. Po nějaké době jsme zase zavítali do Prahy. Marek už mluvil (skoro 14 dní měl jakýsi onaký muribundus v krku, a tak nemluvil), a tak jsme se těšili, že si trochu spravíme náladu. Poslední hraní ve Vinárně u Krále Jiřího nedopadlo dobře – Marek už nemluvil, mikrofon to nezachránil a když jsme ještě po našem příjezdu zjistili, že ve vinárně vylepili jeden jediný malinkatý plakát, a bylo tak jasné, že nikdo nedorazí, nálada byla na bodě mrazu.
Tady to bylo ovšem něco úplně jiného. Propagace úžasná, děvčata myslela snad úplně na všechno. Začali jsme hrát, lidé se nenuceně bavili a bylo tedy jasné, že dneska se bude hrát dobře a že bude fajn. Škoda jen, že jsem si nevyfotil ten nádherný obří burger s hranolkama, který jsme dostali qečeři – tohle jídlo nemělo chybu. Závěr hraní, kdy Marek už nemohl mluvit, byl k naší radosti ještě zpestřen školou tance, kdy nám majitelka podniku všem ukázala, jak se neumíme hýbat a jak moc nám ten pohyb chybí. Pot z nás (hlavně ze mě) crčel proudem.
Jen velmi velmi neradi jsme se před půlnocí s tímto fantastickým podnikem loučili …..
Jak se s Markem vždy těšíme do Prahy, tak dnešek se teda vůbec nevyvedl. Co se mohlo pokazit, to se taky pokazilo. Snad jen počasí drželo laťku, a tak jsme doufali, že i toto hraní dopadne ke všeobecné spokojenosti zákazníků i nás. Přijíždíme s velkým předstihem, parkujeme – a zjišťujeme že na vývěsní tabuli je sice kompletní vinný sortiment vinotéky včetně cen, ale nikde ani malá zmínka, že se tady vůbec dneska bude něco dít a že se tu hraje. Zbytek už bylo jen a jen čekání. Bylo nám oběma jasné, že jeden malinkatý plakátek uvnitř vinárny situaci nezachrání, a tak jsme s Markem už jenom odhadovali, v kolik hodin to dneska zabalíme. Marek už týden přecházel moribundus na hlasivkách, a tak skoro nemluvil a tudíž navrhoval odjet co nejdříve, nejlépe pak hned. Já jej přesvědčoval, že to aspoň zkusíme, třeba se z toho něco vyvrbí. Vyvrbilo. Čekání na slavnostní výkop nám zpříjemnil cizinec, který si před vinárnou zabouchl auto a klíčky nechal uvnitř, a my spojenými silami, kdy jsme každý chvilku balancovali s dlouhým drátem snažíce se zachytit páčku otevírání dveří, jsme si krátili dobu, která nás dělila od zahájení produkce. Markovi se to nakonec podařilo a cizinec odjel, aniž by mu aspoň poděkoval.
Začínáme hrát. Nezní to tak, jak to známe, nemá to rajc a není to moc hezké. Markovi ani mikrofon moc nepomáhá, prostě dneska není dobrý den. Nesou nám večeři. Fantastická mísa s masem a bramborama. Tohle nemá chybu. Ale nálada pod psa zůstává. Dneska to prostě nehraje, lidi dle našeho odhadu nepřišli, na panu vedoucím je vidět, že nemá stejně jako my, moc náladu. Těch pár lidí, co nakonec přišlo, se ani moc nebaví, a když v jedné z pauz zaslechneme hlasitý šepot těch dvou nejbližších, jak strašně je to dneska falešný, ale jak sem jezdí Franta Skočdopole, kterýžto je ale kádr a umělec a tomu to panečku hraje, to byste čuměli, jsme okamžitě rozhodnuti. Děkujeme za večeři, platíme útratu, balíme a pryč odsud. Marka jsem pak 14 dní neviděl. Nezbylo mu než moribundus na hlasivkách vyhnat antibiotiky a zdravým pohybem na zdravém těle …
Umělecké „prázdniny“, kdy momentálně nehrajeme naše oblíbené hudební pásmo „Letem světem hudbou 19. a 20. století“, jsou sice fajn věc, ale přece jenom se člověk občas nudí, a tak není od věci si občas zpříjemnit chvíli malou výpomocí mým přátelům v Berouně. Tentokrát to byla sportovně branná prezentace zaměřená na bezpečnost dětí a hlavně jejich sebeobranu.
Komise pro prevenci kriminality Rady města Beroun uspořádala dnes v úterý 12.září na berounském Husově náměstí prezentace osmi volnočasových aktivit – bojových umění s důrazem na sebeobranu. K vidění bylo Aikido, Judo, Karate, Krav Maga, Taekwondo a další v podání dětí a jejich trenérů. Bylo to velice příjemné odpoledne, které jsem moderoval já. Publikum bylo velice početné a malé i velké „bojovníky“ odměnili potleskem. Fotografoval: Pavel Paluska
Veškeré fotografie mého kamaráda Pavla Palusky naleznete zde
Dnešní hraní s Markem Loukotkou, se kterým vystupujeme pod infantilním uměleckým názvem „Mára a Pája“, bylo obzvláště vydařené, a to nejen qůli tomu, že nám přálo počasí a vyjímečně nelilo. Majitelka Kateřina se ten den (stejně jako dny jiné) za plotnou tuze činila a nám tak nezbývalo, než její pánev (vlastně pánve obě dvě) chválit a chválit. Takové dobroty jsme už dlouho nejedli a my se za každým druhým soustem dušovali, že tento – v boční ulici nenápadně zastrčený kulturní stánek – budeme všemožně propagovat.
Další skutečnost, která nás velmi mile překvapila, bylo zjištění, že místní posluchači byli tak výrazně spokojeni s naším posledním výkonem, že se jich tu sešlo asi 10x tolik co minule a ti méně pohotoví opozdilci si prostě již neměli kam sednout.
Takže pokud Vaše cesta povede v letních měsících přes Březovou – Oleško, určitě se nezapomeňte v tomto malém občerstvení, kde najdete i bazén a jiné atrakce, zastavit … Naši produkci jsme z důvodu nočního klidu ukončili přesně ve 22:00, přičemž rozjaření posluchači by ještě rádi zpívali dál – leč nařízení je nařízení – takže si aspoň všichni o5 svorně navzájem slíbili, že na příští hraní sezvou ještě více sousedů a známých … 🙂
Rok se sešel s rokem a opět tu byl Den Bezpečí – dopravně bezpečnostní akce, kterou nejen pro děti, ale i pro dospělé pořádá Město Beroun ve spolupráci s Integrovaným záchranným systémem Středočeského Kraje. Je to fantastická akce pro malé i velké, na jejíž moderování se vždy moc těším.
Začátek toho letošního ročníku byl takový hezky veselý – postaral se o něj modrý policejní vrtulník Bell 412 a přítomné děti. Slavnostní výkop celé akce byl naplánován na přesně 09:00. Začátky se vždy snažíme přesně dodržovat, aby následně nedocházelo k časovým skluzům. Vrtulník byl původně objednán až na 10:30, ale hned ráno jsem byl upozorněn, že časové okno vrtulníku bylo vzhledem k přípravě vojenské přehlídky „Bahna 2017“ změněno, a že vrtulník přiletí již v 09:30 a moderování je tedy nutno změně přizpůsobit. Je přesně 09:00 a zástupci města a pořádajících organizací si ještě nenuceně povídají. 09:10 hodin – na východním horizontu je slyšet známé tepání listů rotoru přilétající pětitunové helikoptéry. „Hele vrtulník … !“, poznamenal někdo z přítomných a všichni se na svých hodinkách a mobilech snaží narychlo zjistit, kolik že je to vlastně hodin, a tudíž jestli vrtulník přiletěl neplánovaně dříve nebo se oni opozdili . Svižným krokem jdeme všichni na podium. Pouštím úvodní fanfáry a spěšně vítám všechny přítomné a představuji zástupce pořádajících organizací. I když se snažím mluvit rychle, zbytek věty a předání úvodního slova panu starostovi města Berouna p. Mgr. Ivanu Kůsovi již zaniká v rachotu přilétajícího vrtulníku, který usedá na nedalekou louku. Bell 412 létá proklatě rychle a tu vzdálenost z Vráže do Berouna zvládnul za necelé dvě minuty – částečně asi i proto, že to měl i trochu z kopce …. Všechny děti jako jeden muž – stylem „Uráááááááá“ ruské pěchoty za druhé světové války – chvatně opouštějí prostor okolo podia a utíkají směrem k vrtulníku. Pan starosta, konsternovaně hledíce do naprosto prázdného hlediště, kde zbyly všehovšudy dvě učitelky a hromádka batůžků a igelitek se svačinami, se zmohl pouze na větu: „… tak snad abychom se taky šli podívat na ten vrtulník …“.
Když se zrovna nehraje „Letem světem“, chodíme s kamarádem Markem Loukotkou hrát country písničky různě po hospodách a hospůdkách. Po nějaké době jsme zase zavítali do Prahy. Marek už mluvil (skoro 14 dní měl jakýsi onaký muribundus v krku, a tak nemluvil), a tak jsme se těšili, že si trochu spravíme náladu. Poslední hraní ve Vinárně u Krále Jiřího nedopadlo dobře – Marek už nemluvil, mikrofon to nezachránil a když jsme ještě po našem příjezdu zjistili, že ve vinárně vylepili jeden jediný malinkatý plakát, a bylo tak jasné, že nikdo nedorazí, nálada byla na bodě mrazu.
