Ombra mai fu (George Frideric Handel)
Zdice, 26.12.2014, Vánoční koncert v místním kostele

Ten ledový kostelní vzduch je na zpívání peklo …. 🙁

Velká Chmelištná, 25.12.2014, Vánoční koncert v místním kostele

Malý fragment z jednoho úžasného vánočního koncertu ve Velké Chmelištné nedaleko Rakovníka.

  Tento kostelík je natolik malý a má tak skvělou akustiku, že se dá v pohodě uzpívat i bez aparatury.

Ledový kostelní vzduch vánočních koncertů je ale na zpívání peklo – ale lidé se doufám dobře baví při pohledu na páru vycházející ze zpěvákových úst ….

Letos přišlo oproti loňským létům posluchačů méně – prý zapomněli včas roznést plakáty …

To ovšem vůbec nic nemění na úžasné atmosféře, která vždy tamo při vánočních koncertech vládne. Letos jsme trochu pozměnili repertoár a část latinských skladeb (obě Ave Maria, + pár dalších) jsme nahradili klasickými českými koledami, aby si lidé mohli zpívat s námi. Že to byl dobrý tah, se ukázalo při vlastní produkci, kdy bylo v některých tišších pasážích slyšet z hlediště docela hezký chorus.

I když jsem v průběhu zpívání zjistil, že už ani dvoje ponožky do lakýrek nestačí pro účinný boj s mrazem, díky dvěma kelímkům svařeného vína, které se podávalo hned u vchodu, se dalo zimě a čerstvému větru docela vzdorovat. Že je potřeba si vzít do bot ponožky minimálně troje, to zjistím teprve až zítra na vánočních koncertech se Zdickým smíšeným sborem – kdy máme hned dvoje hraní, a to v Chyňavě a následně ve Zdicích – a kdy dramaturgie koncertu vyžaduje, abychom na „podiu“ nehnutě stáli skoro 45 minut jako „křoví“, než odehraje své představení skupina Pokus … Brblali všichni …  🙂

Fast Tube by Casper

Na základě dobrých ohlasů z Berounských  Dnů Bezpečí 2012 a 2014, které jsem moderoval, jsem byl požádán o moderování cyklistické  akce „Berounská čtyřiadvacetihodinovka“

Zapomněl jsem zatáhnout břicho ….

Myslel jsem si, že si na noc půjdu zdřímnout domů, ale nakonec se ukázala ta noční doba jako nejhezčí. Ani né proto, že strašně lilo – na tu akci jsem dojel na kole, takže stejně nebylo jak se domu rozumně dopravit – ale že jsem těm holčinám, co měly na starost zásobování proviantem, aspoň trochu pomohl s nošením jídla – a že těch táců bylo. Jak deště přibývalo a trať se měnila z polní na bahenní, stávaly se pomalu i z hezkých a krásných cyklistek popelky – ale usmívaly se všechny – ta růžovobílá na obrázcích – Veronika Dörrová – dokonce vyhrála čtyřiadvacetihodinovku dvojic, gratuluju !.

Byla to úžasná akce plná úžasných lidiček na kterou budu ještě dlouho vzpomínat

Letem světem hudbou 19. a 20. století

23.7.2014

Po roce a půl příprav nového repertoáru jsme usoudili, že je již nejvhodnější čas představit tento repertoár posluchačům. Jako testovací vzorek jsme použili již našeho tradičního zákazníka, a to Domov seniorů ve Zdicích. Líbí se nám na něm nejenom to, že je situován necelých 500m od naší hudební základny, ale co je naprosto bezkonkurenční, to je ta pohoda, která tam vládne.

Před 14 dny jsem si zde byl zahrát s kamarády muzikanty ze sousedství country, nálada i atmosféra byly vynikající a tak tajně doufám, že se v podobné atmosféře bude odvíjet i dnešní koncert. Sice už týden mě trápí hlasivky – zřejmě následek letních veder a klimatizace u serveru, ale snad se z toho dneska nějak vylžu. Přijíždíme s dostatečným předstihem k domovu seniorů, jdu obhlédnout situaci a už z dálky slyším jednoho z důchodců : „Jééé, bude country !“ .  Poznali mě ….

Vzhledem k množství kabeláže jdeme hned drátovat, přičemž zjišťujeme, že z jedné bedny se místo hudby ozývá pouze šum. Už abych měl koupené ty aktivní. Tyhle pasívy jsou těžké, musí se k nim vláčet zesilovač a je to celé takové složité a leccos se rádo v nejnevhodnější chvíli dokáže ukroutit.

Senioři se pomalu scházejí, imobilní svážejí ošetřovatelky a centrální místnost se pomalu plní. Dorazili dokonce i můj t.č. již devadesátiletý učitel chemie ze ZDŠ Ivan Koula s manželkou a jen o málo mladší rodina Havlíčkova – obojí kamarádi ze Zdického smíšeného sboru.  Slavnostní výkop. Začínám zpívat a příjemně zjišťuji, že hodiny cvičení i čtyři roky hodin zpěvu u Renée Nachtigallové přeci jenom přinesly nějaké to ovoce. Hlas se místností příjemně nese a Honza u zesilovače musí o dost přidat, aby nebyla hudba moc utopená. Mikrofon, stojící přede mnou, je tam jen tak pro ozdobu. Zpívám operety a stále nepřichází nervozita, na kterou tak rád a často trpím. Dokonce nepřichází ani můj slavný výpadek textu – ten poslední na Úletech 2012 mám stále v živé paměti. Zpívám Funiculi Funicula, přichází finále a – průšvih.  S hrůzou zjišťuji, že výšky ve forte prostě nevyzpívám, hlasivky jsou na hadry. Při další písničce zjišťuji, že výšky se dají sice uzpívat, ale jen v piánu a velmi opatrně, jinak hlas přeskakuje – no některé písničky tady dneska budu muset přestát, naštěstí důchodci srkají spokojeně kávu a nevypadá to, že by si někdo připravoval k hodu shnilé rajče neb vajíčko. Při některých českých písničkách od Rudolfa Cortéze či Jiřího Vašíčka jsem dokonce slyšel, že důchodci zpívají tichounce se mnou.  Dost jsem byl zaskočen – byť jsem to předpokládal a věděl jsem o tom – zjištěním, že posluchači reagují pouze na písničky, které znají a které jsou zpívané česky. Vůbec neocenili slavné italské neapolské písně a árie z oper, které mi jdou kupodivu lépe než ty staré krásné české písničky od Rudolfa Cortése  a Jiřího Vašíčka 🙂

Hodina utekla jak v řece voda a blíží se konec. Někteří již odešli či byli odvezeni na přebalení či na večeři a my dohráli poslední písničku. Koncert skončil. Přicházejí Koulovi i Havlíčkovi a nešetří chválou, tak snad se to poslouchat i přes tu hlasovou indispozici dalo. Ptám se Honzy, jestli si myslí, že takto provedený koncert se dá oficiálně nabízet zákazníkům a Honza přikyvuje  –  takže zkrácená verze (tu originální, dlouhou, by důchodci ve zdraví nepřežili) našeho nového kulturního programu „Letem světem hudbou 19. a 20. století“ je oficiálně na světě !

Úžasný den – byť pátek třináctého –  moderování akce pro děti „Den Bezpečí“ v Berouně, fotoreportáž pořizoval Jan Frys z firmy Fotoatelier Ing. Šilhavý, Zdice  – tzn. naše fotoúderka . 

Na základě kladných ohlasů z moderování berounské akce  Den bezpečí 2012 jsem byl požádán o moderování Dne  Bezpečí 2014. Dětí tam bylo – stejně jako předloni – jako much  (kdo by nevyměnil páteční vyučování za vybarvování omalovánek, nebo nafukování balonků) a sluníčko pekelně pálilo. Akce pro děti jsou stejně super …

Tyto akce miluji – nejenom, že byl již konec června a děti se už neučily a tak si akci užívaly, ale hlavně proto, že i pro dospělého zde byly připraveny fantastické atrakce.  Kromě ukázek zásahů městské policie (vyjímečně to nebylo nasazování botiček na čas), ukázek výcviků asistenčních psů a mnoha dalších atrakcí byl jako extra speciál bonus ohlášen přílet policejního vrtulníku Bell 412 s ukázkou zásahu proti nebezpečnému pachateli. Pachateli se zásah nejspíš velmi líbil, neboť po policistech střílel jak v 11.00, tak ještě pro nově příchozí děti ve 13.00. Pokaždé byl ale velmi rychle spacifikován, načež vrtulník odletěl z5 na základnu. Podruhé se ale nebezpečný pachatel nejspíš do role vžil více, než bylo třeba a když prchal před policejním vlčákem, srazil se hlavou se sloupem veřejného osvětlení – obojí zřejmě srážku přežilo bez úhony …

Vidět tu pět a půl tuny vážící modrou nádheru (myšlen vrtulník, né pachatel)  pár metrů před sebou zanechá dojem v srdci každého kluka bez ohledu na věk.

Akci jsme ukončili kolem 16.00, kdy se na podiu začali připravovat zvukaři od skupiny Keks.

Doufám že napřesrok se to podaří úžasně stejně jako letos