Na tento festival jsme se vydali s Markem Jonášem jen sami dva. Hraní sehnal Marek, ale nechtělo se mu asi jet samotnému, tak řekl mě a ono to náhodou vyšlo, že Zdeněk Hamřík jakožto pořadatel měl ještě volné místo. Pokus jsme nechali doma neboť třetina kapely na dlouhých štrekách blinká a druhá třetina celou cestu kafrá, neboť již předem ví, že nestihne svůj oblíbený (nikdy nekončící) televizní seriál. Vyráželi jsme v 8 hodin ráno s vidinou nabitého amfiteátru plnou vdavekchtivých dívek a množstvím spodního prádla poházeného na podiu. Po chvilce hledání v Olomouci nacházíme „Kratochvíli“,

ze které se vyklubala příjemná a útulná čajovna pro odhadem 20 lidu. Poroučíme si speciality z místní nabídky a sice pivo „Vlk v mlze“ a nějaké 23° polské pivo, ze kterého se zatínají nohy v pěst. Přichází pořadatel festivalu Zdeněk Hamřík a se všemi se vítá. Je to příjemný člověk – takový se kterými se s Markem vídáme rádi. Zdeněk zkouší miniaparaturu a my s Markem obhlížíme okolí, protože do těchto destinací nechodíme nejčastěji, takže okolosedící (většinou pubertálního věku) jsou terčem našich vtipných poznámek. Zrovna, když jsme v nejlepším, mne zve Zdeněk na minipodium. V místnosti je asi 6 lidí + Marek, tzn. že místnost je zaplněna téměř k prasknutí. Nastává zvuková zkouška, kdy zpívám Blues čekací a Zdeněk mne upozorňuje, že nemusím tak hulákat, že je v místnosti slyšet docela dobře – jenže já bych ty výšky jinak nevyzpíval, no …. Zvuková zkouška je u konce, lidi za tu polovinu písničky hezky zatleskali, přicházejí další dva návštěvníci a já začínám uvádět provní písničku, kterou je právě dohrané Blues čekací, které si návštěvníci vyslechnou znovu, ale tentokrát celé. Lidi zase tleskají, sice už trochu unaveněji, ale pořád je to ještě potlesk. Světla z reflektorů pálí na stupínek a vysokooktanové pivo z Polska začíná učinkovat – čím dál tím více se musím dívat do textů, protože si jednoduše nepamatuji texty – bůchví jakým fridexem to pivo ředěj …. Po mne odehraje i Marek a další 4 místní umělci a odebéřem se všichni hromadně na večerní koncert finalistů a vítězů autorské soutěže festivalu do Divadla Hudby Olomouc. Zde s radostí shledáváme, že zvučí Alain Hajda z Brna, který zvučil Pokusu festiválek ve Víru – my si jej pamatujeme, on nás ne, ale to nevadí. Hezky se pokamarádíme a již nastupuje fragment Bokomary – Luboš Javůrek se sólovým kytaristou. Čumíme s Markem na Javůrka jako pracující enteligent v osumdesátých létech na Favorita a oceňujeme fantastickou akustickou muziku, kterou ti dva na podiu předvádějí. Je konec, tleskáme, chvíli oblbujeme slečnu co za barem prodává limonády, beru si od ní email (který doma zjišťuju že nemám) a jdeme zpátky do Kratochvíle, na „dotočnou“, kde je pro nás připraveno malé občerstvení. Kecáme s místními o vínku, s Javůrkem o místních, se sólovým kytaristou z Bokomary o kytarách. V jednu hodinu v noci velím k úprku zpátky do středních čech. Po 4 hodinách jízdy jsme opět v našich končinách. Domu až ani nechodím a na 45 minut si stelu spacák v serverovně. Původně jsem si myslel, že si zdřímnu hodinu a půl, ale zapomněl jsem na lidi, co chodí pracovat na úřad již v 5:30 a kteří po zjištění, že se v mé kanceláři svítí, začali otravovat, jestli si můžou zapnout počítač …..