Dnes jsme s Pokusem jeli dvě akce – Zbečenského kapra a Zvíkoveckou kytičku. Zbečno je kousek od Zdic a tak jsme moc nespěchali. Problém byl pouze v neprůjezdné silnici od Leontýna na Křivoklát, kde se pokládal nový asfalt a tak jsme museli pod vedením Janiny Urbánkové kousek lesem, abychom ten zavřený úsek silnice objeli. Protože Andulka zase chyběla, jela jako výpomoc Šimi.
Zbečenský kapr 2008
Ačkoliv jsme přijeli na místo mezi prvními, hostinec „U Šebků“ který akci pořádal, praskal ve švech. Marek s pořadatelem dohodnul hraní mezi prvními abychom se stačili přemístit na Zvíkovec, kde bychom zase měli hrát mezi posledními … Asi jsme nevypadali dost jako muzikanti, protože hned u vchodu nám chce paní pokladní prodat vstupenky – když se vymlouváme na to, že jsme učinkující, paní pokladní snižuje finanční požadavek na větu „A nechcete nám aspoň něco přidat ?“ Nechceme a vcházíme dál na zahradu, kde vybíráme první lavičku u vchodu abychom se po našem úprku nemuseli prodírat skrze dav již nyní podnapilých posluchačů. Hrajeme jako první, dáváme Měsíc, Help a Zvon, konferenciér Jarda Hokr nás chválí, jak vysoko jsme nasadili laťku, já narychlo dojídám objednaný (výtečný) smažák a spěšně vyrážíme směr Zvíkovec ….
O akci se zmínily i další weby:
Zvíkovecká kytička 2008
I když je to ze Zbečna do Zvíkovce co by kamenem dohodil (a zbytek došel), tzn. asi 35 km, nejsem si jist, jak velkou máme časovou rezervu mezi jednotlivými vystoupeními. Zapínám tedy pro jistotu navigaci – ano, uznávám že jsem masňák, protože jezdit kolem rodného komína s navigací může člověk jen velmi otrlý, ale jak už jsem řekl, nechtěl jsem časově riskovat a vyrazilo se. Jel jsem dost razantně a tak cesta netrvala dlouho. Kolem Berounky je krásně a už jsem si představoval, jaká by to asi byla cesta v těchto místech kolmo (na kolech). Ve Zvíkovci to od loňska již známe a tak šup rovnou na parkoviště. Marek vylézá ze své červené felicie (dnes vláčel na obě akce manželku s dcerou a tak jel s Honzou po vlastní ose – resp. jeho auto má osy dvě …vepředu a vzadu) a hned se sune ke mě s otázkou, jestli jsem se náhodou nezbláznil, že mi v některých místech ani nestačil. No, díky mě máme chvíli času a tak ohledáváme okolí. Marek jde přihlásit kapelu a my ostatní jdeme zjistit, jestli jsou zase na place grilovaná kuřata a klobásy. Bylo tam oboje. Protože domů hned tak nepojedme, dávám si jedno rychlé pivo, které okamžitě syčí v krku.
Končí náš kamarád Jirka Šmidt a Pokus se sune na scénu. Po vzoru všech basáků – profíků, co na festivalech hrajou přímo do linky a tudíž se nemusejí jako já tahat s kombem, nechávám kombo v autě a beru si na jeviště pouze multiefekt s ladičkou s tím, že se basa hodí do odposlechu. Basa je naladěná, ale co kdyby …. Sluníčko svítící na nástroje dokáže udělat s laděním pěknou paseku a tak musí být člověk připravený téměř na všechno – ještě že na base tolik nepraskají struny. Zvukař kňourá do odposlechů, že z multiefektu mu leze do šavle nějaký šum a prosí, jestli bych efekt nevypojil. Vypojuji efekt a hraju rovnou do mixu. Jenže … Při první písničce zjišťuji, že struna A a E jsou akusticky nějak nízko – sice se mi tomu nechce věřit, že by se hnuly dvě struny najednou a mám tendenci při hře dolaďovat, ale nestojí to za moc. Dohráváme písničku, prosím vedlestojícího Honzu, aby dal „géčko“, ale basa sedí. Sedí i na ostatních strunách. To bych se z toho ….. („sprosté slovo“).
