31.5.2004 – Klub Batalion, Praha – jsme qůli Liborovi Jandovi museli zrušit

30.5.2004 – Zkouška před Batalionem

Je neděle a máme mít zkoušku, protože jsme neměli díky Jandovi 14 dní v ruce kytaru a zítra by to mohlo být v Batalionu poznat. Chtěli jsme nahrávat naše CD, které potřebujeme jako koza drbání, ale předminulý víkend se Libor Janda omluvil, že slíbil kšeft a minulou neděli se Libor Janda omluvil, že musí odvézt miminko do Motola, neb má horečku 39 stupňů (miminko). Vzhledem k tomu, že nám to hlásil v sobotu ráno, ale až do oběda setrval v práci a jel až po obědě a ještě si stačil ode mne půjčit přenosnou televizi (kterou ještě nevrátil) aby měla mamina kulturní přehled, tak ten stav asi moc vážný nebyl. Všichni o dnešní zkoušce vědí víc jak týden, ještě v pátek jsem to všem připomínal, Lanýž už je na cestě, ale Janda nejeví známky života. Na SMS neodpovídá, telefony nebere. Neustále se utěšuju, že je Janda normální a že neudělá nějakou pitomost, ale vývoj událostí dá zapravdu té horší variantě. Zkouška má být od jedné po obědě, Lanýž se omlouvá, že přijede až ve čtvrt na dvě, což se dá prominout, Janda mrtvej. Ve čtvrt na dvě přijíždí Lanýž a ptá se, kde je Janda. Krčím rameny a nevím. Nejdřív Janda telefon nebere, po třetím neúspěšném volání jej vypíná, nebo mu došla baterka. Jsou skoro dvě hodiny a Janda nikde. Napadá mě ještě, jestli Janda neni v nemocnici pro miminko. Posílám tedy aspoň SMS Jandovo přítelkyni, ať mu laskavě vyřídí, že tu na něj čekáme. V 15:30 (t.j. po hodině a půl) se mi vrací SMS, že Libor má namožené zápěstí a aby to odbubnoval Libor Mach. Ani Lanýž, ani já se nezmůžeme na jediné slovo. Libor Mach sice umí na bicí, ale repertoár Ackcellentu nezná, a tak pokud by měl zítra hrát v Batalionu, musel by to aspoň tejden v kuse cvičit, aby to aspoň trošku vypadalo. Horší je to o to, že kdyby to věděl mohl s námi už 2.5 hodiny dneska hrát, o půl čtvrté toho už moc neuděláme. Volám tedy do Batalionu a jsem za debila. Už qůli tomu, že jsem jim tam nechal 200 plakátů a peníze za jejich roznešení – k ničemu. Napadá mě spásná myšlenka. 28.7.2003 mě přišel mail od Ondry Žižky z Broum, který vyštval Ropuchu z Crystal Planet. Psal, jak se mu líbí naše písničky a že „Ropuchu“ má nejraději a že by dal i 200 korun za lístek, kdybysme vystoupili v původní sestavě s Paňákem a Ropuchou. 19.6.2004 máme hrát u Vaška Běhavého z Odyssey v Polích u Blatné, máme na to asi 18 dnů, mohlo by se to stačit. Volám tedy Ondrovi a lanařím jej do Ackcellentu. Ondra je pro každou špatnost, účast přislíbí, i když zatím pouze na zkoušku, ale už jsem klidnější. Ještě týž večer si dáváme schůzku a já povezu do Broum demoCD Ackcellentu (naše jediné, ještě se Zlatovlasem). Teď jsme ale už ve zkušebně zbyteční a tak jdeme aspoň s Lanýžem na pivo. Po hodině a půl odcházím domů a hle! Janda i s rodinou se odněkud vrací s autem i s namoženým zápěstím. Takže stejně jako jindy věděl, že nebude mít čas, ale do očí nám to neřek. Aspoň víme na čem jsme. Asi za dva dny prosákne z nezávislých zdrojů informace, že Janda o víkendu slavil narozeniny někoho z rodiny, takže už víme co si máme o Liborovi myslet a Libor dostává z kapely okamžitý vyhazov. Večer jedu do Broum a zjišťuji, že Ondra nemá o trvalou spolupráci moc zájem ale rád vypomůže v Blatné a i naše CD je ochoten s námi nahrát.