27.9.2002 – LODĚNICE

Po dlouhé době náš první koncert v této sestavě. Akci dohodnul Ožrala Zlatovláska. Budiž mu za to dík. Celá akce byla doprovázena množstvím nervozity a alkoholu (k velké nelibosti kapelníka). Již samotné nalodění na Trosku stálo by za menší román. Ačkoliv jsme si dali sraz po druhé hodině, jednotlivci (Zlatovláska) se šourají s několikahodinovým zpožděním. Po naložení našeho nástrojového parku se vydáváme pro Jandu, který na nás má čekat doma i s bicíma, které si ze zkušebny vzal za účelem cvičení. Po příjezdu do Koněprus zjišťujeme, že Janda ještě usilovně pracuje na kapitalisty a doma není. Nakládáme tedy jeho bicí pohozené v garáži a z jejich polohy lze vyčíst že tam již takhle týden leží, tzn. že Libor necvičil.

Libor přijíždí na motorce s půlhodinovým zpožděním. Nejlepší obrana je útok, a tak všichni dostáváme zprďana ještě dřív než se stačíme nadechnout k otázce, kdy si jako myslí že do Loděnic timhle tempem přijedeme. Nutno dodat, že někdy před půlhodinou vyrazil z práce Vlastoš a že čeká v Berouně ve větru a dešti v Berouně za mostem směrem na Loděnice. Libor tedy nasedá a Zlatovláska oznamuje, že Malej Kraken (baskytarista ze skupiny TOY) čeká už asi půl hodiny i s basovým aparátem někde v Berouně a že už je mu asi zima. Vyrážíme tedy zase do Berouna pro basový aparát a pro Krakena, kterého bereme s sebou. Kraken již čeká, ale basový aparát nemá. Musíme pro něj zajet do jiné ulice na druhém konci Berouna. Dojíždíme na druhý kraj města a Kraken se dere ke zvonku bytovky, kde by se měl ochotný kamarád nacházet. Nikdo neotvírá. Krakem telefonuje mobilem kamsi do dáli. Z rozhovoru lze vyčíst, že kamarád již 2 roky bydlí na úplně jiném okraji města, což by ale Kraken měl vědět. Nutno podotknout, že každou tuto zastávku využívá Zlatovláska k inhalování cigaretových výparů, takže interiér Trosky podle toho vypadá. Dvakrát prší. Jednou málo, podruhé dost. Zastavujeme na druhém konci města a Kraken se Zlatovláskou a Janda jdou pro basový aparát. Konečně se vrací i s ním a nakládáme bednu zvící skoro poloviční velikosti naší Trosky. Konečně přijíždíme na místo, kde má už hodinu a půl čekat Vlastoš. Vlastoš zde ale není.. Přes ulici je hospoda a tak kapelník vysílá posla, aby se šel podívat, jestli se Vlastoš nešel ohřát do restaurace. Kromě kapelníka-řidiče se ale z Trosky vyhrne celé osazenstvo, druží se k poslovi a všichni jdou do restaurace pro Vlastoše. Sotva zmizí ve dveřích nálevny, otevírá přední dveře Trosky Vlastoš, který čekal opodál a nestačil k vozu tak rychle dojít. Opilci se půl hodiny nevracejí. Na kapelníka jdou mrákoty ohledně průběhu celého odpoledne a hlavně počtu již najetých kilometrů a počtu vypitých piv. Po půl hodině se vracejí opilci, kteří hlásí, že Vlastoše nenašli a Zlatovláska, která seděla na předním sedadle a zjišťuje, že si nemá kam sednout, protože tam již sedí Vlastoš, nepříčetně řve. Vlastoš ale místo navigátora obhájil, a tak je opilecká skupinka uhnízděna na zadním sedadle, kde je aspoň na rozdíl od předních sedadel teplo. Se zpožděním přijíždíme do Loděnic, kde je ale klub zavřený a nikde nikdo. Přes ulici je hospoda a protože kapelník již dva dny kašle a zřejmě dostane zánět průdušek a za tím účelem nakoupil i 5 vincentek, jdeme všichni do restaurace. Kapelník na čaj, ostatní na pivo. Přecházíme silnici, pak travnatý pás a najednou Janda uklouzne a v poslední chvíli smyk vyrovnává a nehází tlamu do hovna zvícího netušených rozměrů. Všichni Jandovi nadáváme, že ten den pěkně začíná a že ještě šlápne do hovna a že to dneska asi pěkně skončí. Průserář čistí boty o trávu a něco mele o prasatech a střevní nouzi. Pravda je, že (hlavně pro muzikanta) vidět název svý kapely (i když blbě napsanej) metrovým písmem na zdi vyhlášenýho klubu je přinejmenším zvláštní. Kapelník dává čaj a je ostatními přemluven k jednomu pivu, které ale přenechává opilcům. Číšník ale rozhodně s pivem nepospíchá a než opilci dostanou své vytoužené pivo (kolikáté již dneska), čaj je již dávno vypit. Kapelník se tedy zvedá a jde si prohlédnout klub, který už by snad měl být otevřen. Není. Asi po půl hodině se dveře od klubu otevírají a všichni mohou jít dovnitř. Pódium je plné aparátu loděnické skupiny „3 dny na břiše“, která zde zkouší. Opilci s Vlastošem si jdou pro pivo, kapelník pro vincentku a všichni diskutují o možném počtu dnešních návštěvníků, neboť každý o akci řekl přinejmenším deseti různým kamarádům. Z toho vyplývá, že zřejmě bude problém do sálu všechny osoby vměstnat. Přicházejí zvukaři a jmou se uklízet podium. Stavíme si aparát, na notový stojánek věšíme plakát seroucí Ropuchy velikosti 1×1 metr, který sklízí velký ohlas a ladíme. Zlatovláska zjišťuje, že svlečna z Prahy, která byla na dnešní akci pozvána, nepřijela a smutnou náladu úročí deseti pivy u baru. Kapelník vyhrožuje Zlatovláskovi červenou kartou a zabitím, pokud koncert nedopadne excelentně, vlastně ackcellentně. Všichni zvučí a ladí, Vlastoš pomáhá místním zvukařům, Zlatovláska u báru prolévá hrdlo a posílá nevěrnici doprdele. Je nazvučeno a čeká se pouze na opilého Zlatovlásku. Kapela si pro něj jde k báru svorně ruku v ruce a nápady na zlatovláskův trest v případě, že to zkurví a udělá ostatním ostudu neberou konce. Všem běhá mráz po zádech co Zlatovláska zase provede a všichni mu pomalu a jistě přejí tu nejhorší smrt a přemýšlí, kde sehnat jiného basáka. Nikdo ale o žádném neví. Zlatovláska jde znechuceně na podium. Večer bez pražské svlečny pro něj ztratil smysl. My ostatní se svlečně nedivíme. Vědět jak Zlatovláska vypadá a jakou má konzumaci piva, tak nepřijedeme taky. Zvuková zkouška je vyjímečná, všechno je slyšet a naše úvodní písnička „Ropucha“ jede jak dráha. Bez chyb, bez zaváhání, super. Konstatujeme v dnešním dnu obrat k lepšímu a protože máme asi hodinu volno, jdeme na vincentku, ostatní na pivo. Na pivo jde i Janda, který ví, že mu stačí jedno pivo aby zapomněl bubnovat a pletl si písničky. Podle toho bude taky dnešní večer vypadat. Zlatovláska se odebírá i přes výhružky ostatních k báru také. Pomalu se blíží osmá hodina a tudíž i začátek programu. Všichni víme, že se začne asi o hodinu později, ale poměrně nízká návštěvnost je zarážející a všichni obvolávají své kamarády, které na akci pozvali aby zjistili, že dotyčný pozvaný nepřijde, neboť je nemocen, bolí ho noha, večeří, nemá auto, nestihnul autobus nebo jej manželka prostě nepustila. Začínáme asi o půl deváté a hned ze začátku je jasné že konzumace alkoholu přesáhla povolenou mez. Stopky jsou tam, kde nemají být, tam kde by měly být, tam Janda bubnuje jako o závod, co chvíli se bicí na chvíli umlčují, to jak mu padaj paličky z rukou, do toho opilá baskytara loudí tóny za které by se nemusela stydět alternativa a i kapelníkova kytara se neustále rozlaďuje podle toho jak stoupá teplota v sále. Prostě komično ad absurdum. Zpěv je i přes kapelníkův tuberkolósní kašel v rámci možností vynikají a program ubíhá. Co chvíli se z publika ozývá potupný výkřik či poznámka na adresu opilého baskytaristy, který většinu repertoáru hraje prdelí do publika, co chvíli se otáčí k bicím, popř. na druhou stranu, ke klavíru, kde kapelník položil Zlatovlásce playlist. Podle toho, jak se ve volných chvílích kapelník otáčí dozadu po obou poblijonech, aby se ujistil, že ještě stále stojí kapela za ním a že není na podiu sám, zjišťuje, že Zlatovláska playlist na piánu studuje velmi zaujatě. Asi tak 2 písničky. Zlatovláska si uvědomuje výkřiky z publika, jde na rampu a milého Krakena i ostatní několikrát posílá do prdele. Kapelníkovi, který si rychle uvědomuje, že každý z návštěvníků přispěl kapelám částkou šedesáti korun za vstupné, střídavě běhá mráz po zádech a zatmívá před očima. Chvílemi přemýšlí i o eventualitě, že kapela pojede domů bez Zlatovlásky, který ať si poradí jak chce. Začíná písnička Starý schody. Basa po chvíli vyčkávání začíná hrát doprovod k písničce Možná, že. Kapelník zastavuje hru a otáčí se ke Zlatovlásce, která netuší, která bije. Kapelník znova začíná Starý schody. Chvíli se nic neděje a pak baskytara z posledních sil začíná správně hrát. Písnička končí. Další pomalou písničkou je Možná, že. Kytara začíná hrát, má nastoupit basa, ale je ticho. Kytara opakuje předehru a kapelník se otáčí na Zlatovlásku s ortelem smrti a červenou kartou v očích. Nic. Zlatovláska právě loví bobříka nevědění. Tupě zírá do blba a hledá v publiku nápovědu. Nikdo ale neví, jak má písničku začít, a tak se nápověda nekoná. Právě ve chvíli kdy kapelník do mikrofonu utrousí, že to tedy zahrajeme bez basy, basa o dobu později rozjíždí vyhrávku. Komično chvíle se mísí s pocitem ostudy a kapelník by se rád viděl aspoň 100km odsud. Konečně vbíháme do cílové rovinky, balíme a jdeme si vyměnit místa s druhou kapelou, která jde zase na podium. Zlatovláska jde k baru. Tentokrát následovaná i Vlastošem i Jandou. Kapela TOY hraje o poznání čistěji a přesněji než my, ale jejich styl hudba nám moc neříká. Po asi hodině hraní konkurenční kapely celá akce končí a kapelník si jde pro peníze, všichni ostatní k báru, Zlatovláska si zase jde sednout na své trucovací místo a konzumuje pivo. Na konci konzumace bude na jeho lístku asi 10 piv a 8 jablek. Kapelník také konzumuje, ale pouze donesenou vincentku prokládanou čajem. Je to sice hnus, ale pomáhá to. Zjišťujeme, že Vlastoš mezi námi není. Sedí na schodech před klubem a je mu špatně. Ačkoliv měl jenom dvě piva, blbec je proložil vodkou a neštěstí bylo dokonáno. Kapelník zjišťuje, že asi metr od Vlastoše leží jeho mobil a ledvina, které by se mohly stát snadným terčem útoku hackerů, a tak je kapelník dává na zadní sedadlo Trosky. Všichni se soukají do Trosky a náhle se probudivší Vlastoš na Loděnice vykřikuje že mu byla ukradena ledvina (transplantace je svinstvo) i s mobilem. Z bezpečnostních důvodů sedí Vlastoš na zadním sedadle u dveří. Pomalu projíždíme Berounem a co chvíli vyhazujeme jednoho opilého muzikanta za druhým. Všichni musí přelézt přes spícího Vlastoše, který o sobě neví. Janda požaduje odvoz do Koněprus. Kapelník, který počítá kilometry – a tudíž rentabilitu celé akce – je nasrán doběla. Janda celou dobu opakuje svoji omluvu na téma jeho dnešní kontakt s alkoholem. Z Koněprus ještě jedeme přes benzínku v Popovicích, Vlastoš se nenechá tankováním benzínu sebeméně rušit. Do Zdic přijíždíme asi ve dvě hodiny ráno. Ačkoliv jsou Loděnice od Zdic asi 20km, dneska jsme najeli 75km. Budím Vlatoše. Nic. Beru tedy do ruky videokameru a obejdu ještě celou Trosku a Vlastoše filmuji. Kameru jsme měli s sebou, a tak je celý dnešní večer zdokumentován na pásu. Bedny vyklízíme až dopoledne, protože jsem na skládání zůstal sám. Usínám pomalu a hlavou se honí jednotlivé okamžiky včerejšího večera. V duchu dávám Jandovi žlutou kartu, Zlatovláska už má minimálně tři a ještě výhružku strašlivé smrti žízní. Tak dopadla naše první akce po 8 letech.