Dnes jsme si jeli vyzkoušet naše síly na oblíbenou přehradu Hracholusky. Vedro k zalknutí. Bylo rozhodnuto – vzhledem k neoficiálnosti akce – že to odehrajeme jen v kraťasech. V podstatě jsme se jeli předvést a zjistit zájem.
Stavíme aparaturu vedle místní občerstvovny, ptáme se ubytovaných, jestli jim nebudou vadit dvě hodiny rockandrollů. Nebudou. Zvučíme. Zní to strašně. Zvuk docela dobrý, ale už ve třech metrech to není téměř slyšet. Nechceme dělat v kempu bordel, tak to moc nehulím. Hrajeme, lidé tleskají. Leje z nás, jak z pracujícího Bulhara. Občas někdo přijde s poznámkou, že to už vedle za kioskem není slyšet. Tož přidáme trochu šťávy, ni a hrajeme dál. Pár lidí si nás natáčí na mobil. Končíme, lidé tleskají, hospodský nás chválí. Jen to bylo prý nějak málo slyšet. Nevadí, příště zesílíme. Balíme aparaturu a jdeme se koupat do přehrady …
