Dnešní akce byl tak trochu úlet. Sice jsem věděl, že do této útulné hospůdky v centru Berouna se chodí hrát, ale nebyl jsem si jist, jak budou návštěvníci zvyklí na bigbít reagovat na italské písničky. Takže jsme koncertík pojali tak trochu komorně, netlačili jsme na pilu a všichni jsme si to užívali. Vyplatilo se. Obecenstvo – zvláště pak, co dorazila část mého pražského fanclubu – příjemně překvapilo, neboť některé italské písničky zpívali (byť česky) se mnou. Trochu dělala problémy téměř netlumená akustika prostoru, která byla téměř nenazvučitelná a tak bylo v některých dlouhých tónech cítit, jak celý prostor začíná rezonovat a aparatura se snaží nahoukávat. Naštěstí zvukař vždy stačil šavli stáhnout dřív, než si zpětné vazby stačilo všimnout i publikum.
Tolerance na obou stranách se vyplatila. Užili jsme si příjemný večer uprostřed fantastických lidiček, a na oplátku jsme my byli pro návštěvníky pivnice zpestřením, které se v těchto prostorách zase hned jen tak neuvidí 🙂
