Dnes jsme po delší odmlce vyrazili o5 na cesty s naším hudebním pásmem Letem světem hudbou 19. a 20. století, tentokráte do krásného domova seniorů nedaleko Liběchova.  Trochu jsem se bál výpadků paměti,které občas mívám po probděné noci, neboť jsem na poslední chvíli přeletovával konektory na kabelech, přičemž jsem skončil až nad ránem, ale nakonec se ukázalo, že až na pár chyb se zpívalo docela dobře. Vyrazili jsme sice s dostatečnou časovou rezervou, ale hned za Berounem nás čekalo překvapení na silnici, která zničehonic zmizela pod vrstvou sněhu. Prostě nebyla. A tak jsme nabírali minutu za minutou zdržení, takže i když jsem původně předpokládal, že do cíle dorazíme s rezervou hodinu a půl, nakonec z toho byla rezerva jen 20 minut,  a tak jsme stavěli aparaturu již v plně obsazené jídelně. Celá příprava se nesla v duchu nervozity, kde je zas ten či onen kablík, proč se ty bundy věšej před lidi ke stojánku na mikrofon a nedají se bokem k mixážnímu pultu a zlatý hřeb stavění aparatury byla rána, která se ozvala po zapnutí původně zamutovaného mikrofonu, který někdo při vybalování mixážního pultu odmutoval a gain vytočil na maximum … Se zvukovou zkouškou se již nemělo smysl zdržovat, a tak když jsem zjistil, že v odposlechu slyším, co tam být má, rovnou pouštíme první písničku a já začínám zpívat. Co chvíli bylo od babiček a dědečků slyšet polohlasem slova“To je nádherný“, apod. a já měl pocit kocoura, co ho drbou za ušima.  Pomyslnou třešničku na dort nasadila jedna z babiček, která po skončení koncertu provesla: „Já Vás obdivuju. Jak si tohle všechno můžete pamatovat …. “

I přes nesnáze, které nás na cestě sem i při samotné přípravě provázely, to bylo úžasné odpoledne strávené mezi milými lidmi.

Cesta z5 byla veselejší, neboť jsme zjistili, že cesta ze Slaného na Hořovice vede nejspíš přes Čukotku, nebo jak se tamější sypačem nedotknutá příroda nazývá. Z těchto povrchů mívám vždycky hrůzu, neboť náš Ford Transit se zadním náhonem má i přes veškeré harampádí, které s sebou vozíme, přeci jenom dost lehkou zadní nápravu, a vůbec mu nedělá problém zapadnout nejenom na sněhu, ale i v létě na mokré trávě nebo v louži bláta, co zbylo po dešti …  Naštěstí jsme dojeli do Hořovic bez ztráty kytičky a když jsme (Reklama na úžasnou kávu !) dorazili do prodejny JIP Potraviny v Pražské ulici, nedalo mi, abych nekoupil celému osazenstvu fantastickou ledovou kávu v plastovém kelímku. Skutečně byla dokonalá. Slečna prodavačka dokonce přiznala, že se pro tuto kávu se sjíždějí zákazníci ze širokého dalekého okolí. (Konec reklamy na úžasnou kávu)

Konečně dorážíme domu, vybalujeme aparaturu a já sedám do křesla a dávám nohy na stůl. Bylo to nádherné ale vyčerpávající odpoledne ….