Sluníčko stále svítí a až na ten šílený vítr, je venku nádherně. Dnes vyrážíme za seniory do Lužce nad Vltavou. Cesta Beroun-Kladno je někde zavřená, a tak nás navigace žene spodem přes Lány. Cesta úzká, ale hezká. Je těsně před polednem, a tak jsou ve větších městech dopravní špičky, takže ačkoliv dneska hrajeme až od 15:00, naše časová rezerva se rychle zmenšuje. I přes velké zdržení ve Slaném dojíždíme relativně brzo a senioři ještě obědvají. Máme asi hodinu a půl na zdravotní procházku. Trochu se sice nudíme, ale hlavně, že jsme tady. Není nic horší, než zůstat viset v zácpě, přijet se zpožděním a aparaturu pak stavět před již sedícím, čekajícím a hlavně dost nervozním publikem. Trochu mě zlobí hlasivky, občas přeskakují, ale snad to nějak proběhne. Sociální pracovnice nám hlásí, že společenská místnost je již volná a my můžeme nosit harampádí dovnitř. Jde to docela rychle, všichni už vědí, co mají dělat, a tak jsou mechanici od McLarena s jejich rychlostí měnit pneumatiky proti nám žabaři. Za chvíli aparatura stojí a jde se zkoušet zvuk. Máme asi 45 minut do začátku představení, což je času habaděj. Vypadá to, že to tady bude hrát docela dobře, neboť místnost je dlouhá a členitá a téměř vůbec to tu nevazbí. Na nádherné zahrádce se ještě narychlo převlékám do „koncertního“, což je synonymum za košili, která není tak propocená, jako ty ostatní a zkouším se rozezpívat. No, nejde to. Teď už se to nesmí moc namáhat, aby to neprdlo úplně …
Začínám zpívat a jdu na to velmi zvolna, aby mi hlas neustřelil hned při první písničce. Senioři se nerušeně baví, a já přemýšlím, jestli vůbec zaregistrovali, že už jsme začali. Jsou to ale oslavenci, a tak sdělují svým sousedům a okolosedícím dojmy ze slavnostního přípitku a kyticí gerber, kterou všichni dostali. Va Pensiero – nádherná verdiho arie, ale v několika místech už mi nestačí dech a hlasivky stávkují – prostě je to falešně a je to slyšet. Koncert zdárně ubíhá a za chvíli je konec. Zvu ještě publikum na vánoční koncerty a o5 jako reklamu zpívám úryvek Adeste Fideles a Ave Maria od France Schuberta a jdeme na O Sole Mio. Ustál jsem to, byť to nebylo tak, jak to mám rád a jak to umíme. Klaním se, balíme harampádí. Zadní sekce seniorů, která nebyla od mikrofonu vůbec vidět, děkuje za nádherné písničky a všichni sdělují, že se jim to moc líbilo a že se už těší na koncert vánoční. Startuji transita a přes Kladno, se svými silnicemi, jakoby tu včera skončila válka, se zvolna blížíme k domovu …
