21.2.2004 – Zdice – restaurace „Pod skálou“ známá též jako „U chlívků“

Protože jsme ve Zdicích za hvězdy a protože jsme rozjetí, domlouváme pod dojmem výsledků z našich posledních hraní v restauraci „U Chlívků“. Slíčná to dívčina, která to domlouvala zřejmě netušila, koho si do nálevny bere, neboť kromě večeře přislíbila i peníz, který jsme ale odmítli. Celou tuto akci jsme vzali pouze jako veřejnou zkoušku, neboť potřebujeme prorazit a dokázat ostatním své kvality. Přijíždíme tedy stále nestartující Troskou před Chlívky a vykládáme. Vzhledem k tomu, že je na plagátu napsáno „Ackcellent“ a malými písmeny „Bigbeat“, nikdo z přítomných netuší co bude a všichni předpokládají že právě nastupuje nějaká místní barová kapela a že tedy bude trachtace. Stavíme aparatůru i světla a místní štamgasti se podivují, co všechno sebou tahají barové kapely za harampádí. Dáváme každý pivo a opatrně, abychom nebyli pod vlivem dřív než bude trachtaci konec, usrkáváme zlatavý mok. Zjišťujeme, že mezi hosty sedí i ta jemník místního Kulturního domu Přemek Landa, který se k nám hned halasně hlásí a přes celý lokál na nás huláká „HHHVĚĚĚZDÝÝÝ“. Stejně jako vždy předpokládáme, že návštěvnost bude mizerná, takže celou akci bereme zvesela. Kolem dvacáté hodiny zapínáme světla a jdeme hrát. Začínáme o5 Ropuchou. V polovině první písničky, kdy hrajeme do prázdné tmavé místnosti, přichází někdo z vedlejšího traktu restaurace, že je to moc nahlas. Tlumíme zvuk a hrajeme druhou písničku. Moc nahlas. O5 tlumíme. Třetí písnička jsou jako obvykle „Narozeniny“. Moc nahlas. Tlumíme. Aparatůru jsme mohli dneska klidně nechat doma, neboť ji v pohodě přehulákáme. Po asi 35 minutách hraní, kdy jsme ještě asi 10 zeslbovali zvuk, děláme přestávku a bereme zavděk stejkem s broskví a hranolkami. Hrajeme druhou půlku programu a na několik volných židlí si přišlo sednout několik lidí, co už se nevešli vedle do kójí resp. do chlívků a tváří se, že je naše muzika nesmírně zajímá. Starší pár dokonce spontánně tleská, a tak spontánně staršímu páru za potlesk děkujeme. Když vyčerpáme repertoár Ackcellentu a cheme balit, přichází slečinka, která akci domluvila s poděkováním, že se to všem ve vedlejším traktu restaurace strašně líbilo, jestli bysme nemohli ještě přidat. Takže jsme ještě asi hodinu hráli písničky z Nablindu a nějaké vodrhovačky z country. Když už jsme toho měli asi tak akorát naložili jsme věci do Trosky, poděkovali za jídlo a pití, peníze jsme odmítli, já jsem sedl do Trosky, ostatní se do Trosky pořádně opřeli a zatlačili, čímž se nestartující Troska na druhé převalení rozjásala a jeli jsme o kilometr dál zase to naše harampádí vykládat. Stejk s hranolkama byl ale super …
Po týdnu, kdy jdeme ke Chlívkům na pivo zjišťujeme, že dívčina dostala funkci vrátné v kovošrotu (asi za odměnu) a vedoucího Chlívků dělá o mnoho ošklivější chlap.