• Středa, Únor 06th, 2019

Dnes jsme po delší odmlce vyrazili o5 na cesty s naším hudebním pásmem Letem světem hudbou 19. a 20. století, tentokráte do krásného domova seniorů nedaleko Liběchova.  Trochu jsem se bál výpadků paměti,které občas mívám po probděné noci, neboť jsem na poslední chvíli přeletovával konektory na kabelech, přičemž jsem skončil až nad ránem, ale nakonec se ukázalo, že až na pár chyb se zpívalo docela dobře. Vyrazili jsme sice s dostatečnou časovou rezervou, ale hned za Berounem nás čekalo překvapení na silnici, která zničehonic zmizela pod vrstvou sněhu. Prostě nebyla. A tak jsme nabírali minutu za minutou zdržení, takže i když jsem původně předpokládal, že do cíle dorazíme s rezervou hodinu a půl, nakonec z toho byla rezerva jen 20 minut,  a tak jsme stavěli aparaturu již v plně obsazené jídelně. Celá příprava se nesla v duchu nervozity, kde je zas ten či onen kablík, proč se ty bundy věšej před lidi ke stojánku na mikrofon a nedají se bokem k mixážnímu pultu a zlatý hřeb stavění aparatury byla rána, která se ozvala po zapnutí původně zamutovaného mikrofonu, který někdo při vybalování mixážního pultu odmutoval a gain vytočil na maximum … Se zvukovou zkouškou se již nemělo smysl zdržovat, a tak když jsem zjistil, že v odposlechu slyším, co tam být má, rovnou pouštíme první písničku a já začínám zpívat. Co chvíli bylo od babiček a dědečků slyšet polohlasem slova“To je nádherný“, apod. a já měl pocit kocoura, co ho drbou za ušima.  Pomyslnou třešničku na dort nasadila jedna z babiček, která po skončení koncertu provesla: „Já Vás obdivuju. Jak si tohle všechno můžete pamatovat …. “

I přes nesnáze, které nás na cestě sem i při samotné přípravě provázely, to bylo úžasné odpoledne strávené mezi milými lidmi.

 

Cesta z5 byla veselejší, neboť jsme zjistili, že cesta ze Slaného na Hořovice vede nejspíš přes Čukotku, nebo jak se tamější sypačem nedotknutá příroda nazývá. Z těchto povrchů mívám vždycky hrůzu, neboť náš Ford Transit se zadním náhonem má i přes veškeré harampádí, které s sebou vozíme, přeci jenom dost lehkou zadní nápravu, a vůbec mu nedělá problém zapadnout nejenom na sněhu, ale i v létě na mokré trávě nebo v louži bláta, co zbylo po dešti …  Naštěstí jsme dojeli do Hořovic bez ztráty kytičky a když jsme (Reklama na úžasnou kávu !) dorazili do prodejny JIP Potraviny v Pražské ulici, nedalo mi, abych nekoupil celému osazenstvu fantastickou ledovou kávu v plastovém kelímku. Skutečně byla dokonalá. Slečna prodavačka dokonce přiznala, že se pro tuto kávu se sjíždějí zákazníci ze širokého dalekého okolí. (Konec reklamy na úžasnou kávu)

Konečně dorážíme domu, vybalujeme aparaturu a já sedám do křesla a dávám nohy na stůl. Bylo to nádherné ale vyčerpávající odpoledne ….

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Říjen 20th, 2017

Když se zrovna nehraje „Letem světem“, chodíme s kamarádem Markem Loukotkou hrát country písničky různě po hospodách a hospůdkách. Po nějaké době jsme zase zavítali do Prahy. Marek už mluvil (skoro 14 dní měl jakýsi onaký muribundus v krku, a tak nemluvil), a tak jsme se těšili, že si trochu spravíme náladu. Poslední hraní ve  Vinárně u Krále Jiřího nedopadlo dobře – Marek už nemluvil, mikrofon to nezachránil a když jsme ještě po našem příjezdu zjistili, že ve vinárně vylepili jeden jediný malinkatý plakát, a bylo tak jasné, že nikdo nedorazí, nálada byla na bodě mrazu.

Tady to bylo ovšem něco úplně jiného. Propagace úžasná, děvčata myslela snad úplně na všechno.  Začali jsme hrát, lidé se nenuceně bavili a bylo tedy jasné, že dneska se bude hrát dobře a že bude fajn. Škoda jen, že jsem si nevyfotil ten nádherný obří burger s hranolkama, který jsme dostali qečeři – tohle jídlo nemělo chybu.  Závěr hraní, kdy Marek už nemohl mluvit, byl k naší radosti ještě zpestřen školou tance, kdy nám majitelka podniku všem ukázala, jak se neumíme hýbat a jak moc nám ten pohyb chybí.  Pot z nás (hlavně ze mě) crčel proudem. 

Jen velmi velmi neradi jsme se před půlnocí s tímto fantastickým podnikem loučili …..

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Sobota, Září 30th, 2017

Jak se s Markem vždy těšíme do Prahy, tak dnešek se teda vůbec nevyvedl. Co se mohlo pokazit, to se taky pokazilo. Snad jen počasí drželo laťku, a tak jsme doufali, že i toto hraní dopadne ke všeobecné spokojenosti zákazníků i nás.  Přijíždíme s velkým předstihem, parkujeme – a zjišťujeme že na vývěsní tabuli je sice kompletní vinný sortiment vinotéky včetně cen, ale nikde ani malá zmínka, že se tady vůbec dneska bude něco dít a že se tu hraje. Zbytek už bylo jen a jen čekání.  Bylo nám oběma jasné, že jeden malinkatý plakátek uvnitř vinárny situaci nezachrání, a tak jsme s Markem už jenom odhadovali, v kolik hodin to dneska zabalíme. Marek už týden přecházel moribundus na hlasivkách, a tak skoro nemluvil a tudíž navrhoval odjet co nejdříve, nejlépe pak hned. Já jej přesvědčoval, že to aspoň zkusíme, třeba se z toho něco vyvrbí. Vyvrbilo.  Čekání na slavnostní výkop nám zpříjemnil cizinec, který si před vinárnou zabouchl auto a klíčky nechal uvnitř, a my spojenými silami, kdy jsme každý chvilku balancovali s dlouhým drátem snažíce se zachytit páčku otevírání dveří, jsme si krátili dobu, která nás dělila od zahájení produkce. Markovi se to nakonec podařilo a cizinec odjel, aniž by mu aspoň poděkoval. 

Začínáme hrát. Nezní to tak, jak to známe, nemá to rajc a není to moc hezké. Markovi ani mikrofon moc nepomáhá, prostě dneska není dobrý den. Nesou nám večeři. Fantastická mísa s masem a bramborama. Tohle nemá chybu. Ale nálada pod psa zůstává. Dneska to prostě nehraje, lidi dle našeho odhadu nepřišli, na panu vedoucím je vidět, že nemá stejně jako my, moc náladu. Těch pár lidí, co nakonec přišlo, se ani moc nebaví, a když  v jedné z pauz zaslechneme hlasitý šepot těch dvou nejbližších, jak strašně je to dneska falešný, ale jak sem jezdí Franta Skočdopole, kterýžto je ale kádr a umělec a tomu to panečku hraje, to byste čuměli, jsme okamžitě rozhodnuti. Děkujeme za večeři, platíme útratu, balíme a pryč odsud. Marka jsem pak 14 dní neviděl. Nezbylo mu než moribundus na hlasivkách vyhnat antibiotiky a zdravým pohybem na zdravém těle …

 

 

 

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Úterý, Září 12th, 2017

Umělecké „prázdniny“, kdy momentálně nehrajeme naše oblíbené hudební pásmo „Letem světem hudbou 19. a 20. století“, jsou sice fajn věc, ale přece jenom se člověk občas nudí, a tak není od věci si občas zpříjemnit chvíli malou výpomocí mým přátelům v Berouně. Tentokrát to byla sportovně branná prezentace zaměřená na bezpečnost dětí a hlavně jejich sebeobranu.

Komise pro prevenci kriminality Rady města Beroun uspořádala dnes v úterý 12.září na berounském Husově náměstí prezentace osmi volnočasových aktivit – bojových umění s důrazem na sebeobranu. K vidění bylo Aikido, Judo, Karate, Krav Maga, Taekwondo a další v podání dětí a jejich trenérů. Bylo to velice příjemné odpoledne, které jsem moderoval já. Publikum bylo velice početné a malé i velké „bojovníky“ odměnili potleskem. Fotografoval: Pavel Paluska 

Veškeré fotografie mého kamaráda Pavla Palusky naleznete zde 

 

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Srpen 04th, 2017

Dnešní hraní s Markem Loukotkou, se kterým vystupujeme pod infantilním uměleckým názvem „Mára a Pája“, bylo obzvláště vydařené, a to nejen qůli tomu, že nám přálo počasí a vyjímečně nelilo. Majitelka Kateřina se ten den (stejně jako dny jiné) za plotnou tuze činila a nám tak nezbývalo, než její pánev (vlastně pánve obě dvě) chválit a chválit. Takové dobroty jsme už dlouho nejedli a my se za každým druhým soustem dušovali, že tento – v boční ulici nenápadně zastrčený kulturní stánek – budeme všemožně propagovat.

Další skutečnost, která nás velmi mile překvapila, bylo zjištění, že místní posluchači byli tak výrazně spokojeni s naším posledním výkonem, že se jich tu sešlo asi 10x tolik co minule a ti méně pohotoví opozdilci si prostě již neměli kam sednout.

Takže pokud Vaše cesta povede v letních měsících přes Březovou – Oleško, určitě se nezapomeňte v tomto malém občerstvení, kde najdete i bazén a jiné atrakce, zastavit … Naši produkci jsme z důvodu nočního klidu ukončili přesně ve 22:00, přičemž rozjaření posluchači by ještě rádi zpívali dál – leč nařízení je nařízení – takže si aspoň všichni o5 svorně navzájem slíbili, že na příští hraní sezvou ještě více sousedů a známých … 🙂

 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Červen 09th, 2017

Rok se sešel s rokem a opět tu byl Den Bezpečí  – dopravně bezpečnostní akce, kterou nejen pro děti, ale i pro dospělé pořádá Město Beroun ve spolupráci s Integrovaným záchranným systémem Středočeského Kraje. Je to fantastická akce pro malé i velké, na jejíž moderování se vždy moc těším. 

Začátek toho letošního ročníku byl takový hezky veselý – postaral se o něj modrý policejní vrtulník Bell 412 a přítomné děti. Slavnostní výkop celé akce byl naplánován na přesně 09:00.  Začátky se vždy snažíme přesně dodržovat, aby následně nedocházelo k časovým skluzům. Vrtulník byl původně objednán až na 10:30, ale hned ráno jsem byl upozorněn, že časové okno vrtulníku bylo vzhledem k přípravě vojenské přehlídky „Bahna 2017“ změněno, a že vrtulník přiletí již v 09:30 a moderování je tedy nutno změně přizpůsobit. Je přesně 09:00 a zástupci města a pořádajících organizací si ještě nenuceně povídají. 09:10 hodin – na východním horizontu je slyšet známé tepání listů rotoru přilétající pětitunové helikoptéry.  „Hele vrtulník … !“, poznamenal někdo z přítomných a všichni se na svých hodinkách a mobilech snaží narychlo zjistit, kolik že je to vlastně hodin, a tudíž jestli vrtulník přiletěl neplánovaně dříve nebo se oni opozdili .  Svižným krokem jdeme všichni na podium.  Pouštím úvodní fanfáry a spěšně vítám všechny přítomné a představuji zástupce pořádajících organizací. I když se snažím mluvit rychle, zbytek věty a předání úvodního slova panu starostovi města Berouna p. Mgr. Ivanu Kůsovi již zaniká v rachotu přilétajícího vrtulníku, který usedá na nedalekou louku. Bell 412 létá proklatě rychle a tu vzdálenost z Vráže do Berouna zvládnul za necelé dvě minuty – částečně asi i proto, že to měl i trochu z kopce ….  Všechny děti jako jeden muž – stylem „Uráááááááá“ ruské pěchoty za druhé světové války – chvatně opouštějí prostor okolo podia a utíkají směrem k vrtulníku.  Pan starosta, konsternovaně  hledíce do naprosto prázdného hlediště, kde zbyly všehovšudy dvě učitelky a hromádka batůžků a igelitek se svačinami, se zmohl pouze na větu: „… tak snad abychom se taky šli podívat na ten vrtulník …“. 

Další ročník akce Den Bezpečí  byl tedy zahájen !

 




Fast Tube by Casper


 

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Čtvrtek, Září 29th, 2016


S příchodem prvních podzimních mlh dostávám svůj vesměs každoročně pravidelný příděl viróz, bolení v krku a zánětů průdušek. Nejinak tomu bylo i letos. Naštěstí se podařilo nachlazení udržet pod kontrolou horkým čajem, kulichem a šálou, a tak ačkoliv byla ještě odpoledne ještě vyloženě teplá, někdy až letně horká, mne bylo možno viděti kráčeti po Berouně s šálou a kulichem s pečícím sluníčkem nad hlavou. Je jasné, že mnozí (hlavně pak pubertální slečny) se ani nesnažily skrývat svůj chichot a smích.
Kladnou stránkou tohoto mého společenského pohoršení pak byla skutečnost, že jsme nemuseli rušit již dlouho slíbený koncert v domově seniorů Oáza v Lidicích, na který jsme se velmi těšili – i když jsem měl do posledního okamžiku strach, co hlasivky zase vyvedou a jak moc mi bude přeskakovat hlas. Hlasivky naštěstí nezklamaly, a tak jediné, co mi skutečně vadilo, bylo mé sípání ve druhé polovině programu, kdy už se začalo projevovat nedoléčené nachlazení, ale dalo se to ještě ustát, takže většinu koncertu jsem odestál s hrnečkem s horkým čajem, který jsem průběžně střídal se skleničkou červeného vína. Dostalo se nám velmi vlídného přijetí. Stavíme aparaturu a s hrůzou zjišťujeme, že s reprobeden se ozývá zvuk velmi podobný žentouru, které se nedokážeme za nic na světě zbavit – prostě na fázi bylo nějaké rušení. Obíhám tedy jednu zásuvku po druhé a zjišťuji, ve které by to rušení bylo asi tak nejnižší. Společenská místnost – nic. Chodba – nic.Vedlejší místnost – nic. Naštěstí až na konci chodby nacházím zásuvku, ve které je rušení aspoň trochu snesitelné a bude tedy aspoň trochu slyšet hudbu. Začínáme. Publikum bylo velmi milé a čím více se dámy strefovaly svými poznámkami do mě, tím víc jsem si já dobíral je a všichni jsme si celý program užívali. Velkou zásluhu na úžasném programu mělo i to, že moje manažerka Eva dovezla několik táců vynikajících domácích věnečků, a nezapomněla ani na obložené chlebíčky, takže tento program prostě neměl chybu – dá se říci, že tento byl natolik spontánní, že byl z těch našich letošních asi nejlepší.

Vzhledem k tomu, že naše pozvání přijalo i mnoho našich přátel z facebooku včetně mého kamaráda Marka Loukotky, se kterým občas chodím hrát na basu, (teda já je podezřívám, že přijeli hlavně na ty věnečky), další část programu probíhala již ve volném stylu. Zjistilo se, že Marek s sebou veze kytaru, a tak jsme další hodinu a půl strávili hrou na kytaru a zpěvem, zatímco technika pomalu uklízela aparaturu. Tuto část už jsem si nezávazně užíval i já s Markem, a tak jsme posluchače obšťastňovali kromě kytarových písniček i různými komediálními výstupy. Prostě bylo veselo a nikomu se nechtělo domu. Dokonce jsme oželili i slibované opékání buřtů, které se nakonec nekonalo, neboť jej místní hasiči pro všeobecné dlouhotrvající sucho a tudíž nebezpečí požáru nakonec nepovolili …

A na závěr malý bombonek v podobě známé písničky „Dívka v modrém“ . Zvuk nestojí za moc, neboť -nikdo neví proč – na fotoaparátu byl zapnut filtr větru, a tak to ten kompresor pěkně tlumil …


Fast Tube by Casper

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Středa, Červen 15th, 2016

Letos by měl někdo ten déšť konečně už zakázat. Dnes jsme měli hrát seniorům v Domově u Fontány v Přelouči. Akce byla původně plánována jako zahradní slavnost, ale nakonec se při pohledu z okna ukázalo, že tento požadavek bude zřejmě nereálný. Lilo jak u nás, tak v Přelouči. Na trasa Zdice -Praha jsou téměř všechny nájezdy v rekonstrukci, takže nájezdní pruhy jsou zavřené. Kam se člověk podívá, tak jsou nekonečné fronty aut. Míjíme dopravní nehodu. Naštěstí je to jenom ťukanec. Prahou projíždíme jakž takž, ale Mladoboleslavská je neprůjezdná – zase rekonstrukce nájezdů, takže všechno je to svedeno do jednoho pruhu a tak stojí celý okruh. Auta jsou na sebe nalepena tak, že by ani myš neproklouzla. Proč ti řidiči nenechají místo aspoň pro sanitku nebo hasiče, to nepochopím … Naštěstí se trochu uvolňuje sjezd na Kolín a můžeme konečně zařadit i jiné rychlostní stupně, než jedničku. Stání v nekonečné šňůře aut měníme za drncání Hradecké dálnice, hrozící rozsypáním našeho Tranzita. Nekonečné drncání změnilo umístění naší aparatury v kufru a veškerých drobností na palubní desce. Divím se, že se ta auta na těch předražených panelových polygonech nerozsypou a že někdo ředitelství dálnic ještě nezažaloval za poškozování cizí věci – zadarmo je ta dálniční známka drahá 🙁

Konečně dojíždíme do Přelouče. Při vykládání aparatury z auta se déšť trochu utišil, takže jsme z našich hrníčků nemuseli vodu vůbec vylévat. Hrálo se v jídelně. Je to kouzelně vyzdobený prostor s příjemnou atmosférou, ale stejně jako ostatní jídelny, s velmi mizernou akustikou. Dozvuk té místnosti byl obrovský. Při zvukové zkoušce se co chvíli otevřelo výdejní okénko a vykoukla hlava některé z kuchařek, zjišťujíc příčinu nenadálého hluku v místnosti.

Tolik milých a usměvavých lidí jsme ale už dlouho nepotkali. Senioři si koncert užívali a i já jsem se konečně slyšel tak, jak bylo zapotřebí, byť jsem u La Danzy v jednu chvíli s hrůzou zjistil, že doprovod vůbec neslyším a podařilo se mi o pár dob utéci.

Koncert končí, senioři tleskají a my zase balíme. Soutěžní otázku dneska nikdo neuhádl, takže hrníčky rozdáváme ošetřovatelkám a zase jedeme směr Praha. Přijíždíme k nájezdu na okruh a již z dálky nás vítá nekonečná fronta aut stojící ve dvou řadách, takže nakonec vítězí rozum nad trpělivostí a jedeme raději přes Černý Most a Blanku …

Psychicky i fyzicky unaveni a konsternováni s pocitem totální bezmoci a zoufalství opouštíme totálně ucpanou Prahu a hle ! Konečně vysvitlo sluníčko …. !

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pátek, Červen 10th, 2016


Některé pátky v červnu mám o dost raději než ty ostatní. Každoročně  se totiž v Berouně v kempu Na Hrázi koná velmi oblíbená akce pro děti, a sice Den bezpečí, kterou už čtvrtým rokem moderuji. Jako v minulých létech, i letos dětem počasí přálo. Na rozdíl od minulých ročníků, kdy se hlavně ztrácely mobily, klíče a peníze, se letos ztrácely hlavně děti – naštěstí se všechny zase v pořádku vrátily ke svým učitelkám.

Vždy je pro děti přichystáno spousta stánků s různými soutěžemi (a sladkými cenami) a mnoho atrakcí. Mezi ty nejobléhanější určitě patřilo dětské dopravní hřiště, rampa, kterou přivezl BESIP, která se s dětmi otočila vzhůru nohama a simulovala tak převrácení vozidla při dopravní nehodě a tudíž důvod, proč je potřeba se v autě pásat, ukázky výcviků služebních psů, vozidla dálniční policie a hasičského záchranného sboru a hlavně vrtulník. Letos přiletěl Eurocopter EC135 T2 (jindy létá BELL 412) a vzhledem k jeho velikosti nebyla letos ani ukázka zneškodnění nebezpečného pachatele, takže děti si mohly vrtulník pouze prohlédnout. Pilot i palubní topič ovšem nezaháleli a plně se dětem věnovali a vysvětlovali a vysvětlovali. Občas bylo nemožné uhlídat nenechavé dětské ruce, které zkoušely odolnost materiálu fenestronu a antén, takže oba letci s hrůzou v oku sledovali, jestli bude vrtulník na konci ukázky vůbec ještě v letuschopném stavu a jestli nepojedou domu autobusem.

Na rozlehlém prostranství kempu jsem vyzkoušel i několik typů bezdrátových mikrofonů, abych nakonec zjistil, že s rušením a vzdáleností si nakonec nejlépe poradil náš digitální Shure Beta 87A. Děti byly nadšené a nikomu se domů moc nechtělo, takže paní učitelky měly dost práce děti jak s uhlídáním toho pytle blech, tak s přesvědčováním, že už je čas k odchodu. Mnohé se tedy ještě vracely na odpolední show, ale již v doprovodu svých rodičů.

Tato akce je pro děti (ale i pro mne 🙂 )  fantastický relax – v době kdy už je ve škole o známkách v podstatě rozhodnuto –  za který městu Beroun, a to vč. ostatních pořadatelů, patří veliký dík

Škoda, že další ročník Dne Bezpečí je až za rok … 🙁

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment
• Pondělí, Květen 16th, 2016

Fantastické hraní v malé kavárničce v centru Žižkova.  Jako první vyrazil na obhlídku prostoru táta, který se vzápětí vrátil s dotazem, jestli skutečně vím, kam jdu zpívat a jestli má smysl vůbec vyndavat reprobedny.  I já jsem se tedy osmělil vejíti do krásně zařízených suterénních prostor v Táboritské ulici č.p. 9, hledaje koncertní sálek, či aspoň podium. Usměvavá paní majitelka mne odkazuje na malinkatý „ajnclík“ zvící velikost jednoho metru čtverečního – přesně tak pro jednoho performera s kytarou. Vzhledem k tomu, že musíme vyzkoušet novou aparaturu, a také z toho důvodu, že to prostě jinak nejde, vytahujeme celou aparaturu a malinkatou útulnou místnůstku zvučíme. Kupodivu to nenahoukává, nový mikrofon i mix pracují skvěle a já v odposlechu slyším přesně to, co potřebuji. Pozvaných kamarádů přišlo přesně tolik, aby se netlačili a začalo se hrát.

Vypukla hudba. Během produkce usrkávám vynikající Modrý portugal, který majitelka Hanka Müllerová za barem rozlévá a všem nám je fajn, a tak těch 90 minut s italskými a americkými písničkami uteklo jako voda v řece. Aparatura hraje jak má, a tak jsou všichni spokojeni a nenuceně se baví. Pro vypnutí mysli z každodenního šrumu je tento prostůrek naprosto ideální a bydlet blíž, tak jsem tu stálým hostem.

Konec produkce stíháme těsně před večerkou ve 22:00 a odjíždíme noční Prahou domů …

Kategorie: Zápisníček  | Zanech koment