19.6.2004 – Hospoda na Statku, Pole + Zvlášňý škola

Protože by to měl Ondra v noci špatné s dopravou, domlouváme se, že vyrazíme s předstihem a nabereme jej autem v Broumech. S Lanýžem nakládáme harampádí a s 15 minutovým zpožděním vyrážíme na Broumy. Měl se ještě ozvat Vlastoš, že by jako jel s náma, ale neozval se a tak pojedeme bez něj. Ondra je sice doma, ale sbaleno ještě nemá, neb se právě vrátil z Berouna. Pomalu nakládáme a odjíždíme z5 do Zdic kde nabereme naftu. Tranzit oproti Trosce jede jako fík a cesta moc dlouho netrvá. Když projíždíme obcí Březová, kde se vzal tu se vzal průvod suchých májů. Směrem do Broum jsme si nevšimli ani jediného náznaku výzdoby vesnice a o to více jsme byli překvapeni. Já jsem byl úplně bez peněz, Lanýž dal do placu kilo, všichni jsme si ale skleničku s krásnými děvčaty dali. Ve Hředlích napadlo Ondru vzít s sebou plakát srací Ropuchy a když už bereme plagát, mohli bysme vzít i samotnou Ropuchu ať je nějaká sranda. Ropucha však své 3 telefony nezvedá a další 2 čísla jsou nedostupná. Stavujeme se tedy aspoň u něj doma, ale je doma pouze jeho máma, která netuší kde Zdeněk je, jel však prý ráno někam do Berouna nebo do Prahy, že jí to prý nemusí zajímat. Bereme tedy plakát, dolejeme naftu až po víčko a můžeme vyrazit. Máme na to do jižních čech skoro 2 hodiny. Ondra mezitím spočítal, že Tranzit žere 8 litrů nafty na 100km, což je oproti Trosce vynikající a mažeme na jih. Za Příbramí nás chytá příšerný chcavec, který vydrží až do Březnice. Zvolňujeme tedy z 90 na 80km/h neboť stěrače nestačí tu záplavu stírat a najednou je zase léto a azůro. Cestou jsme potkali cyklistu. Byl velmi mokrý – asi zmoknul ….. Krajina okolo Březnice má již nádech Jižních Čech a je to krajina krásná. Domky malované, sem tam zajíc, dokonce i lišku jsme zahlédli, ale nebyla to ta spořitelní, ale jenom vobyčejná. Tu jsem viděl poprvé v životě. Nálada ve voze je super a co chvíli hulákáme na okoloprojíždějící postarší dámy na byciklech „Hele, Škopková !“, atp. V jednom místě špatně odbočujeme, resp. odbočujeme dobře ale příliš brzo, takže si cestu prodloužíme asi o 5 km a musíme jet podle mapy. Jihočeské silničky a cesty mají jednu malou nevýhodu, a to že jsou schopny Vás dovést kamkoliv, ale vždycky jinam než potřebujete. Hospodu „Na statku“ ( www.kreteni.cz/k8/pole/pole.htm ) nacházíme vcelku bez problémů na první pokus a vjíždíme do dvora. Na zápraží stojí Vašek Běhavý a hned se s ním vítáme. Vašek nás má za techniku Zvlášňý školy a ukazuje nám stodolu. My ale chceme do sálu, neboť jsme předkapela. Celý zájezdní hostinec voní čistotou, ve výčepu hraje zelená barevná televize a dávaj – co jiného – fotbal. Václav pláče hned mezi futrama, že dneska možná ani hrát nebudeme, že včera i dnes je v Blatné bigbítový festival a že tam pláčou že nejsou lidi, že porád leje a že je zima a nikdo necourá přírodou, takže kdoví kdo přijde sem. Nosíme tedy herberk na sál, Ondra počítá bicí a bledne. „Nechal jsem doma virbl“, procedí mezi zuby. Necháváme ho na pokoji a protože bubnům nerozumíme, důvěřujeme mu, že si nějak poradí. Na malém stupínku na malém sále poznáváme šumící aparaturu z králováku od bělohlávků a tak máme obavy. Dáváme si místní světlounké ale nesmírně lahodně jemné pivo NEKTAR (vypadá to jako pannenská ranní moč, ale chutná to nadmíru sqěle) a kávu a já protože jsem vyrazil úplně bez peněz, tak počítám drobné ve kterých mám asi 35 Kčs. Na pití si beru poslední dobou už jen vodu ze studně, neboť z městské chlórovky se mi zatínají nohy v pěst, takže není důvod si sebou peníze brát. Místní hostinská kuchyně je však široko daleko vyhlášená a z talířů které nosí kuchařka k vedlejšímu stolu nám tuhnou rysy. Nejmenší dávka je 8 knedlíků a těm hladovějším knedlíky dokonce z talířů přepadávaj … a já mám jenom těch 35 Kčs a karty tady neberou … Příště se musím poučit. Ondra zatím použil jeden z tomů jako virbl, ze sálu jsme odšoupli i kulečník i obě půlky pingpongového stolu a ladíme a´t od toho máme pokoj. Jdeme si zase sednout, bude pomalu půl osmé a lidi porád nikde. Václav je nervózní a my trošku taky. Poslední dobou jsme si zvykli na strašnou návštěvnost ale mrzí nás, že jsme kvůli téhle akci která byla domluvena dřív museli odmítnout hraní na festivalu ALTROS ( www.altros.net/festival ), takže nás to šlápnutí „do hovna“ trošku mrzí. Úderem osmé vykopáváme do naprosto prázdného sálu. Část lidí sedí venku a zbožně hledí na techniku Zvlášňý školy a menší část sedí ve výčepu a hypnotizuje zelenou barevnou televizi. Vzpomínám na knihu „Ruský týden“ oid F.R.Čecha a větu „… Kavale, celý zelený od sledování televize …“. Tak to je přesně tady ta televize. Třeba jí Vašek Běhavý od Kavaleho koupil. Hrajeme v klidu a pokoji, sem tam si někdo přijde poslechnout a i zatleská, Lanýžova Iveta jako správně zaplacený potlesk ale aplauduje po každé písničce což je dobře. Dohrajeme, balíme a jdeme pozorovat Zvlášňý školu. Maji na parketě asi 30-40 lidí – takže taky „natřískáno“. Holky, které nás viděly stěhovat aparát se nás se slzou v oku ptají, jestli už jedeme domu. Odpovídáme, že balíme, že to nemá smysl, že tu neni ani noha ale že tady ještě chvíli budeme a všichni souhlasně přitakávají …. Chvíli pozorujeme ZŠ, bereme si kontakt na zvukaře a osvětlovače, rozdáváme pár vizitek a se slzou v oku odjíždíme z hospůdky. Cesta domu nám trvá pouze hodinu, na rozdíl od hodiny a půl, když jsme jeli sem. Pravda – nepršelo. Všichni spali a já jsem pozoroval krajinu. Ondra seděl vepředu a spal jako každý normální člověk opřený o opěradlo, Lanýž usnul zkroucen do uzlíčku a opěradlo objímal. Manželku měl ale na druhé straně … cestou bylo možno pozorovati rozmanitosti české přírody. Tolik zajíců a lišek jsem ještě pohromadě neviděl. Jaxme se blížili k Příbrami, života náhle ubývalo a ubývalo. Hold uran je uran …. První se budí Ondra, a to tehdy, když přijíždíme před jeho dům v Broumech. Je zima jak v ruskym filmu, rychle vykládáme a jedeme do Zdic. Ve Zdicích taky vykládáme a protože máme všichni hlad a žížeň a protože není ještě moc pozdě, zkoušíme kde by nám něco nalili. První zastávka padla na Lihonádovnu (Limonádovna). Maj otevřeno a Marcelka je svolná i něco uvařit, když mi to někdo zaplatí. Iveta mi tedy půjčuje asi 60 korun a já si nechávám pochutnat na hemenexu z anglické slaniny a 6ti krajících chleba. Krásnej den ….