• Středa, Březen 13th, 2019

Doktor v nesnázích

Jako každého normální člověka, tak i mne trápí každý podzim či jaro různá nachlazení, virózy, či následné záněty průdušek. Vzhledem tomu, že pro hlas je takové nachlazení z větší části likvidační, snažím se podobným případům buď předcházet, nebo je likvidovat hned v začátcích, a to klasickými prostředky, jako např. spaní v čepici a šále (kterýžto léčebný postup hojně doporučuje i Dědek Kořenář), baterií acylpyrinu, česnečkou, bylinkovými čaji, ap.   Zdá se, že letos tomu bude jinak. Již třetí týden mám zastřený hlas a v puse pocit smirkového papíru. Bylinky nepomáhají. Moje podezření padá na moučnivku z léků na průdušky nebo nějaké kvasinky. V puse ale nic bílého nemám, pocit smirkového papíru však přetrvává.  Několik domovů seniorů nám zrušilo únorové hraní z důvodu chřipkové epidemie, a tak je možné, že nějaký muribundus, který se mi usadil na průduškách,  nevědomky ještě z pozdní zimy přecházím.  Přece jenom, jsme v kontaktu s desítkami lidí, a tak není problém tu a tam k nějakému tomu oparu či nachlazení lacině přijít. Na minulém hraní v domově seniorů v Praze už to začalo havarovat tak, že namísto hlubokých tónů ze mě šel jen teplý vzduch a sípot.  Subjektivně mi nic není, jen ten zastřený hlas. No a protože máme příští týden hraní hned několik, nechci ponechat problém náhodě.  Podezřívám i kávu. Občas do toho zahraniční výrobci melou různé šlupky, a tak měním zrnkovou za rozpustnou. Třeba nastane změna k lepšímu. Po týdnu jsou hlasivky stále stejné a termíny koncertů se neúprosně blíží. Vyrážím tedy za lékařskou vědou se žádostí o radu. Lékařská věda provede vyšetření a stěry – a nic. Přijďte příští týden. To už budou výsledky. „No to nééééé“, pláču doktorovi na rameni, „já to musím nějak řešit, příští týden mám zpívání.“ Doktor ještě prohlíží moji chlebárnu malinkou kamerkou, jestli se čistě náhodou nepřekoukl a jestli fakt nemám někde zapomenutou nějakou tu splašenou kvasinku, která mi v krku dělá paseku. Najednou se mu rozzáří oči: „Mám nápad !“ „Jestli je to od kvasinek (což nám laboratoř potvrdí až příští týden), tak by na to mohly fungovat tablety pro vaginální mykózu.“ Koukám nevěřícně na laciného žertéra, zpracovávám informaci a pokouším se o žert: „Je to aspoň sladký ?“ NE !“, oponuje lékařská věda, „Je to pěkně hnusný…“, a dává si záležet na procítěném přednesu, abych dostatečně dobře věděl, jak moc hnusný to asi tak je. „Takže já mám cucat to, co si ženský strkaj mezi nohy ?“, pokouším se ještě o verifikaci informace. „Přesně tak. Chutná to strašně, ale funguje to …“, zní doktorova odpověď, na kterou se nedá nic namítat … Loučím se a jdu z5 do práce. Cestou míjím lékárnu a přemýšlím, jestli mé onemocnění je až tak moc vážné, abych riskoval obsah žaludku tabletami na vaginální mykózu.  Nakonec vítězí zdravý rozum.  Zkušebně vysazuji nejnovější inhalátor, který jsem obdržel od plicní lékařky a otevírám krabičku starších léků. První den nic, druhý den nic a třetí den se ráno se probouzím s naprosto čistým krkem. Volám na ORL, jestli už dorazily výsledky. Prý dorazily.  Je tam něco ? Ne. 

I když jsem se zařekl, že se odnaučím kávu pít a už jsem to dotáhl tak daleko, že si pouze občas udělám jednu denně, a to ještě  jen tehdy, když se mění tlak a počasí je ospalé, je na čase si kávu udělat.  Za odměnu.  S medem. A to pěkně sladkou!  Problém s hlasivkami po měsíci samovolně zmizel a já jsem poněkud zarmoucen, že nevím, jak chutnají tablety, co si ženský strkaj mezi nohy…

 

Category: Zápisníček
You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.
Vaše komentáře: