Libore, děkujeme …

Zbečenský kapr měl být zatím posledním milníkem v naší tvorbě, kde bychom si měli změřit síly s ostatními, ale hlavně projít dětskými nemocemi každé kapely a naučit se pořádně zacházet se zvukem a hlavně se zvukařem. Prostě udělat to samé, co kdysi dělal Ackcellent a to samé, kam se sunul Pokus – jenom další „level“ v té naší hudební hře …

Fast Tube by Casper

Libor Janda nechodí na zkoušky – co doma řeší, nikdo netuší. Esemesky, které mu posílám jsou zbytečným vyhazování peněz, a tak se raději poohlížíme po jiném perkusistovi. 29.4.2010 jsem natáčel školní akademii ve Zdicích. Na podiu válela školní kapela. Kytaristi mají ještě co dohánět, ale bubeník je schopný a tak za ním druhý den vyrážím přímo domů. Slovo dalo slovo a Štěpán Miláček zkouší na perkuse, na které ale nikdy doposavad nehrál. Máme měsíc na to, nějak ho dát dohromady, takže cvičíme a cvičíme a cvičíme. I když Štěpán dělá velké pokroky, chybějí mu nahraná léta a termín soutěže se rychle blíží.

Fast Tube by Casper

Ve čtvrtek 13.05.2010 beru Libora Jandu, kterého jsem kdesi náhodou zahlédnul, na pivo – potřebuji z něho dostat závaznou odpověď – buď bude hrát nebo nebude. Libor pije dvě piva a slavnostně slibuje, že vše už je v pořádku a že vše odehraje. Slibuje i účast na sobotním hraní na ranči v Málkově, kde bychom si měli projet kompletně celý náš repertoár. Liborovi sice už nevěřím – do mých myšlenek se neustále vkrádá rok 2004, kdy Libor prostě ze dne na den nepřišel na hraní a naše kapela Ackcellent tak ze dne na den skončila. Postupně se uklidňuji, že snad takový vůl neni a že se snad konečně vše obrací k lepšímu …

Fast Tube by Casper

Je sobota, brzdím u Libora a prozváním jeho mobil.  Nic.  Podruhé.  Žádná reakce.  Jsem klidný, protože čas od času Libor zapomene mobil v garáži v autě. Vylézám z auta a zvoním na zvonek. Po čase otevírá okno Liborova manželka se slovy, že Libor je dneska v Hýskově na oslavě narozenin. Že už tam byli včera a byl Libor pozván … Odjíždím k Pavlovi Sudíkovi a společně jedeme na Málkov. Co Libor provádí se už ani nesnažím komentovat.

S Liborem tedy na Zbečenského kapra počítat nemůžeme a Štěpána kluci v kapele nechtějí, protože má ještě velké mezery a musí hodně dohánět. Původně jsem si myslel, že by Libor mohl jet se mnou i na nedělní hraní na oslavu dětského dne do Berouna, ale už si nedělám iluze a abych tam vyloženě nejel sám, cvičím Štěpána 7 písniček, které bych v Berouně rád zahrál.

Fast Tube by Casper

Je čtvrtek. V sobotu hrajeme a tak ještě naposledy zkouším Libora, že by se jako mohl smilovat a odehrát ty dvě akce a pak ať si třeba táhne, ale přichází mi esemeska, že Libor končí s hudbou a že místo na Zbečenského kapra jede pro babičku. Zlí jazykové tvrdí, že Libor, který byl rok a půl bez práce a v pondělí nastupoval do Žebráckého Valea, byl ve středu už zase bez práce a tak už se raději ničemu nedivím.  Odpracovat dva dny za půl roku, to by se mi taky líbilo ….

Je 29.5.2010 a my vyrážíme ve třech lidech do Zbečna.  Jako nepostradatelnou nutnost s sebou bereme mého tátu, který bude mít na starosti kameru a fotky. Nejde ani o tu památku, ale ten prostý fakt, že člověk s odstupem vidí ty chyby co na podiu dělá a má možnost se pro příště poučit.

Přijíždíme do Zbečna, paní u pokladny nám dává železné kapříky na krk jakožto to vlezenku a hned oklikou a sladce, jestli bychom nepřidali něco do kasy …  Jsme gentlemani a tak každý cinkne mincí do krabice. Vítáme se v pořadatelem, vítáme se i se zvukařem Zbyňkem a několika známými tvářemi.  Do startovní listiny píšu, že nebudeme vystupovat pod smluveným označení Pavel Šilhavý & spol.  neboť dnes budou na programu i Otmarovo a Pavlovo opusy a do kolonky píšu označení „Scheelsooddooya“.  Tuhle idiotinu, která hraničí s Hellerovo vymyšleným označením „Ackcellent“ vymyslel Otmar a neznamená nic jiného než zkratku za Šilhavý – Sudík – Dušil – Janda. To ještě chudák nevěděl, že bude „Yanda“ dělat takové problémy.

Fast Tube by Casper

Přichází pořadatel Vašek Souček a nezáludně nastiňuje situaci. Předminule jsme tu s Pokusem hráli 3 písničky. Loni už jenom 2. Měli jsme tedy napilovány 3 opusy a ty ostatní. Vašek ale začíná od lesa. Letos přijelo velmi málo kapel – všech osm a tak máme počítat s minimálně 6 písničkama, lépe však 8 …

He ?

Takže narychlo sedáme ke stolu a snažíme se vypotit seznam našich songů, aby to mělo úroveň a spád. Naštěstí s sebou vezu obě kytary, takže není problém zahrát cokoliv. Jdu si pro kávu a mezi lavičkami zezadu obcházím Vaška Součka, kterak hovoří s druhou pořadatelkou nad lejstrem papíru …

„Co to je ? Kdo to je ? Jak se to proboha vůbec čte ? Šulsid…. Šóls ….“

Povídám „Šilsudůja, na tom slovu není nic těžkého…“ a i když to ještě dvakrát opakuji, Vašek není schopen název korektně vyslovit. Když nás tedy uvádí (hrajeme jako čtvrtí) na podiu, na tenký led  se vůbec neodvažuje a sděluje, že se uvedeme sami ….

Zvučíme a zjišťuji že slyším jenom Otmarovu kytaru. Začínáme hrát. Zase slyším jenom Otmarovu kytaru a někde zezadu basu a Pavla. Vím že tam je, ale protože ho nějak moc slyšet nepotřebuji a oba se zřejmě držíme Otmarova tempa, vypukne hudba a docela to šlape. I když velmi nerad, opět jsem svolil k té nezodpovědnosti, že budeme hrát vsedě. Mačkám si žaludek, ohýbám se na mikrofon a dýchám jak 4 důchodci a díky tomu to sem tam intonačně ujede a v duchu si slibuji, že další hraní už bude vstoje. Dvanáctka se trochu rozjíždí, trochu dolaďuji, ale je to skoro jedno. Měním dvanáctku za šestku, hrajeme Přízrak, nastává přesně to, co jsem čekal, že při vytahování géčka při sólu  se struna opět povolila a hraje ještě níž než na začátku, trochu dolaďuji, ale nezní to vůbec dobře, trochu už pracují nervy, dohráváme Potkal jsem člověka a jdeme pryč. Vašek Souček nás zve na další ročník Kapra a děkuje, že jsme obohatili folk – trampský festival jinými rytmy – copak my nehrajeme folk ? Vypadá to, že ne …

Kluci ještě dopijí pivo, já další kávu  a vyrážíme k domovu. Kluci jsou slavit na ranč na Málkov, kde se dozvídají naše úžasné umístění – jsme na krásném osmém místě.  Otmar nešetří kritikou na hlavu poroty, že zase vyhrála „Askalóna“ a že ve Zbečně  nemají k vlastní tvorbě vůbec žádný vztah, já si vzpomenu na předcházející dva ročníky, kdy vyhrávají většinou kapely hrající spíš na konci, kdy využívají té výhody, že se sejde víc posluchačů, než ti první, kteří hrají pro poloprázdnou hospodu a hlavně ti podnapilí si stejně víc než poslední dvě kapely nejsou schopni zapamatovat.  Já odjíždím domu a jdu se připravovat na zítřejší hraní na oslavě Dne dětí v Berouně, kde měl původně hrát Pokus.

Že by Pokus akci stejně neodehrál, to se dozvím až s denním zpožděním …

Nejúžasnější obrázky i film nám opět vytvořil Fotoateliér Ing. Šilhavý ze Zdic

—–

O akci také krátce poreferoval i  Rakovnický deník + video.

—–

P.S. Příjemným překvapením pro mne bylo i zjištění, že s kapelou P.U.B přijel i Nikolas Turek, který s námi kdysi hrál a kterého jsem od našeho společného hraní v Berounském Pivovaru v roce 2003 neviděl. Hold svět je malej   … 🙂