Byl to takový zvláštní den. Protože jsme museli být ve Vlašimi docela brzo a vyráželi jsme už v 7.00 ze Zdic, dával jsem si budíka na 5:30. Lezu do vany, napouštím si vodu a najednou tma. V celém domě zahslo světlo. Málokdo bude mít v ulici o půl šesté ráno rozsvíceno, takže jsme předpokládali, že vypadla celá čtvrť. Bylo krátce po úplňku, nebe bez mráčků a měsíc svítil, takže v koupelně bylo příjemně šero.

I tak tato příhoda měla za následek patnáctiminutové zpoždění. Snídám kávu a nesu aparát do auta a zde mě čeká další patnáctiminutové zpoždění. Auto je kompletně celé zamrzlé. Cestou k autu zjišťuji, že poprvé po pěti letech vypadnul hlavní jistič… Proč ? Netuším. Jedno okno u auta nebylo námrazy ušetřené …. Naštěstí cesta Zdice – Vlašim netrvala plánovaných 120minut, ale pouze 90, takže jsme dorazili s půlhodinovým předstihem. Při příchod na nádherně vlašimské náměstíčko s hrůzou zjišťujeme jaká je na náměstí zima. Některým z nás při pohledu na kryté podium na severní straně domů dokonce mrzne úsměv na rtu. Ostatní jsou tedy na kávu a já jdu připravovat kytary. Zvukař je prima chlapík a jen tak jej nic nerozhází (později zjišťujeme že jej nerozhází ani skutečnost, že mu v průběhu produkce vypadávaní některé šavle). Zvuk je bez problémů a já začínám hrát. Zima je však taková, že mi mrznou klouby u prstů a tak většina písniček nevypadá tak, jak by měla. Okolostojící klepou kosu a sem tam někdo tleská – zřejmě kvůli tomu, aby se pohybem zahřál. Měním vybrnkávání za trsátko, které však ve zkřehlé ruce téměř necítím. Čas pomalu plyne a než se naději je 45 minut mé produkce v nenávratnu. Sem tam se přistihnu, že zapomínám text, neboť se příliš soustředím na zmrzlé prsty a aspoň nějakou úroveň hry na kytaru. Přichází zbytek Pokusu, který celou tu dobu stál na sluníčku. Jak Marek může i v týhle kose vegetovat v krátkých kalhotách nechápu. Produkce Pokus začíná, sem tam slyším basu a sem tam ne, hledám závadu a nenalézám. Na konci produkce se zvukař přiznává, že mixážní pult už má nejlepší léta za sebou a že prostě čas od času vypadávají šavle …. Přijde mi, že hlasy zní dneska nějak falešně, ale v té zimě toho má každý asi dost …. Posluchači ale byli mile překvapení, neboť jsme sehnali na základě dnešního výkonu další 3 hraní. Dorazila i naše fanynka Linda s (prý) manželem a celý koncert nahrávali, takže už se těšíme, s čím se vytasí. Děkujeme předem !!! Uklízíme a hned mažeme do Odolené Vody, kde tušíme oběd. Podzimní příroda je nádherná a paleta barev nebere konce.

---

Ukázky:

1.) Balada o nezvládnuté krizi středních let (Pavel Šilhavý) (WMV, 2.3 MB)

2.) Fůrie (Pavel Šilhavý) (WMV, 3 MB)

3.) Blues noci probdělé (Pavel Šilhavý) (WMV, 3 MB)

4.) Betonová džungle (Jan Dvořák/Pavel Šilhavý) (WMV, 2 MB)

5.) Zuzka (Pavel Šilhavý) (WMV, 1.7 MB)

---

V Odolené Vodě se postupně vítáme s množstvím známých tváří. Festival začíná. Všude je nahulíno jak v pekle. Kapely hrajou jak o život. Všichni se opět těší na Martina Hejnáka, který stejně jako loni, nezklamal a ostatní muzikanti se slzou v oku prosí o přídavek. Milan Surovec, který se stejně jako loni zhostil moderování festivalu vyvolává na podium kapelu Chuchwalec. Zvedá se půlka hospody (notně poveselená alkoholovou konzumací) a začíná na podium nosit nářadí – bicí, komba, prostě ve srovnání s ostatními kapelami půlka Temelína …. Hudba začíná a je to masakr jako vždy. Posluchači v různém stavu podnapilosti tleskají do rytmu a je to bomba. Při třetí písničce je slyšet lehká disharmonie. Kapela šlape jak má, ale je cítit, jakoby basa hrála úplně něco jiného. Za chvíli je všem jasno. Všichni začali v A-duru, jenom kytarista začal v Géčku a protože se z monitoru neslyšel tak s plným nasazení hrál vesele dál. Chuchwalec přidává ještě Brabence a půlku Temelína zase snáší z podia. Pokus jde na podium skoro jako předposlední. Dáváme Chleba, Dudy v Edinburgu, Help a pro velký ohlas přidáme Zvoníka. Dělal jsem si srandu z toho, že publikum bylo už tak psychicky použito a vyčerpáno, že tleskalo téměř všemu ….
Nakonec je vyhlášení výsledků a příjemná zpráva – naproti tomu, že jsme zase zpívali falešně a nerytmicky a některé písničky jsme končili daleko pomaleji než jsme je začínali – Pokus se s počtem osmi hlasů umisťuje na druhém místě. Dostáváme kytici vyrobenou z uzenin a je nám dobře. Ve dveřích se vítám s Jirkou Šmidtem, který hraje večerní program spolu s Minaretem a Simonou Klímovou a loučíme se s mnoha známými tvářemi. Cesta domu byla relativně v pohodě až na to, že mě docela zarazila rozkopaná Letná. Jako venkovan do Prahy moc čas autem nejezdím ….