Dnes jsme byli pozváni ke kamarádům na narozeninovou oslavu do Pivovaru v Hostomicích. Po včerejšku jsme trochu rozvrzaní (domu jsme totiž dorazili až okolo třetí hodiny ranní). Probouzíme se až kolem půl jedenácté dopoledne (hanba nám), děláme z nás koukatelné lidi (aby se nás ostatní neštítili), něco málo snídáme a hlavně nezapomenout dobít baterky do vysílaček. Elvis mluví normálně a vypadá to, že na něm včerejší maraton příliš následků nezanechal a že dnešek proběhne bez problémů. Venku je vedro na chcípnutí a my jedeme cca 12Km vzdáleného místa dnešního koncertu, kde už jsou přípravy v plném proudu.

Ukazuje se, že oslavenci (tatínek 75, maminka 70 a 51 let společného života) o chystané oslavě (a tím méně o Elvisovi)  vůbec netuší, a tak vyjadřuji podezření, aby se to nezvrhlo ve FauxPaux a zhroucené oslavence neodvezla rychlá.  Naštěstí se nic takového nestalo a po smluveném mávnutí ruky, kdy jsme spustili naši rockandrollovou palbu, se oba oslavenci jenom usmívali.  Ačkoliv byla akce soukromá, část areálu zůstala otevřena veřejnosti, takže byly vidět i reakce cizích nezúčastněných posluchačů. Ten poklepával prsty do stolu, ten podupával nohou do rytmu – prostě bylo vidět, že si naši produkci užívají, ačkoliv nepatřili mezi pozvané zúčastněné.  Občas během produkce přišel někdo z posluchačů s dotazem, jestli hrajeme i narozeniny a ostatní soukromé akce. Ano hrajeme. A rádi ! Naši produkci si užíval i zástupce pivovaru, který měl po organizační stránce celou akci na starosti a hned si na nás vzal kontakt s poznámkou, že v příští sezóně se určitě ozve.

Je 20:00 a my balíme. Všichni nás chválí a nikdo nešetří superlativy. Prostě byla to pecka ! Pro nás i pro posluchače !

Je pátek. Vedro k zalknutí, ale fouká příjemný větřík. Dneska vyrážíme na akci, na kterou jsme se strašně moc a hlavně dlouho těšili. S panem majitelem hospůdky jsme byli v kontaktu už tři roky z5ně, kdy provozoval restauraci Na hradbách v Mělníku, ale tenkrát jsme si ani jeden netroufli akci realizovat, takže ten správný moment dozrál až teď. Lužec nad Vltavou jsme dobře znali, neboť jsme tu již kdysi zpívali naše pásmo Letem světem hudbou 19. a 20. století v místním Domově seniorů. Mimochodem velmi hezkém a útulném domově seniorů.

Dorazili jsme a jdeme se přivítat. Akce je trochu improvizovaná a budeme hrát hned u vrat. Stavíme aparaturu, času máme poměrně dost. Před námi je rozlehlé fotbalové hřiště a dál už jen pole, takže bychom neměli tolik rušit místní.  Před hospůdkou sedí pár štamgastů, na lavičkách před námi dalších asi 7 konzumentů. Je asi hodina do začátku.  Koukáme s Elvisem na sebe a pomalu nám začíná být jasné, jak to dneska bude s návštěvností akce. Zvuková zkouška. Prý to můžeme ještě trochu zesílit, neboť prostor je to poměrně rozlehlý. Stůl přímo před námi se zvedá, platí a odchází pryč, takže mínus čtyři posluchači. Tři noví ovšem přicházejí. Přicházejí další dva.  A u toho počtu už zůstaneme 🙂 Je přesně 20:00 a začínáme hrát. Pereme to do prořídlého publika plnou silou. Těch pár přítomných se ale dobře baví, tleskají nám a natáčejí si nás na mobily. Je 20:30 a my jdeme na domluvenou večeři. Žádná není. „Jééé, to už je tolik ?“ se diví pan majitel, takže si  dáváme CocaColu a domlouváme další termín večeře po další sérii. Hrajeme. Co chvíli někdo přijde a chválí Elvisovo přednes. Zřejmě vyhecovány naším hlukem z fotbalového hřiště přicházejí čtyři posluchačky. Hrajeme. Ženy tančí, fotí si nás a natáčejí na mobil.  Další přestávka. Jdeme na večeři. Večeře není. Ale prý už za chvíli bude. Sedáme si tedy a posloucháme chválu od místních, kteří se i přes své podměrečné množství velmi baví. Všichni nám chválí výběr skladeb, věrný přednes a v neposlední řadě i naše avantgardní a neotřelé vzezření. Pan majitel přináší přírodní řízky a velkou mísu fantastických hranolek. To si dáme ! Stále někdo chodí a chválí nás. Rozdáváme vizitky i naše památeční kartičky. Plakát jsme dneska neudali ani jeden. Hrajeme. Další přestávka. Dámy, které přišly až po Brankách – Bodech – Sekundách se s námi fotí. o5 jsme mocně chváleni. Hrajeme. Pomalu se blíží půlnoc a my hlásíme konec programu. Zbytky místních nás chválí a slibují, že se určitě nevidíme naposledy a že se příště sejdou v počtu daleko větším.  Místní skupina technařů několikrát vyjadřuje Elvisovi respekt před jeho hlasovým fondem, což má za následek jen to, že Elvis červená a nedá se s ním deset minut rozumně bavit.  Balíme. Je zima. Z polí jde studený vzduch a my se těšíme do auta. Loučíme se, ještě jednou posloucháme slova chvály a slib, že se ještě jednou letos určitě uvidíme a startujeme. Dojíždím asi do půli cesty a předávám Elvisovi řízení, protože mě strašně bolí hlava a už nevidím na cestu. Domu dorážíme až o půl třetí ráno, auto necháváme autem a jdeme si lehnout, páč toho máme za včerejšek plný brejle.  Dneska máme totiž akci ještě jednu. Narozeninovou akci našeho kamaráda – a to prý bude jízda !

O5 po roce přišel červen, a to je doba, kdy se v Berouně koná Den Bezpečí – branně bezpečnostní akce pro nejširší veřejnost. Asi nejvíc se na něj těší děti. Qidění je zde policejní vrtulník (lítá k nám velký Bell412 nebo menší Eurocopter EC135), hasičská i záchranářská technika, vybavení dálniční policie a množství atrakcí pro děti, kvízů a vědomostních soutěží. Za těch asi deset let, co tuto akci pravidelně moderuji, se nám nestalo, že by nás přeqapila nepřízeň počasí a že by nás to spláchlo – letos mám ale oprávněné obavy 🙁

Všechny zapomenuté, resp. nalezené a nevyzvednuté věci, jsou připraveny k vyzvednutí na služebně Městské Policie v Berouně.